Sršeň obecná – Sršní průzkum

O tomto čarovném hmyzu jsem již psal v příspěvku Sršeň obecná a kdo jste četl, možná vás zarazilo, že informace jsou krapet jiné než běžně slýcháte. Sršeň obecná je natolik si vědomá své hmyzí dominance, že lze o ní hovořit v tónu dobrých sousedských vztahů….

Samozřejmě neplatí to vždy, někdy si uzurpují potřebný kus našeho prostoru a budí pocit hrozby. Oprávněně, vždyť jako hmyz jsou v našich končinách monstrózní velikosti a pod pět centimetrů délky členů sršní hlídky mluvíme o menších kusech 🙂

Takže když se vzduchem valí dvacet třicet Sršní velikosti malíček až prostředníček, tak taková letka upoutá nejen pozornost. Naštěstí přesuny se dějí omezeně i v místě hnízda.. Běžná letka stráže čítá dva kusy, ve vnitřně označeném perimetru často létá jen jedna. Také průzkum provádí jedna Sršeň a to jsem měl možnost pozorovat trošku detailněji, trošku víc a tak se mohu podělit o subjektivní pozorování s dalším seznámením.

Náš ořešák je pro ně jako magnet. Ačkoliv si prý sršně neudělají hnízdo dvakrát na stejném místě, nepřesouvají se dál než v bezpečně značeném perimetru. Pokud naše královna z ořešáku přežila zimu, je pravděpodobné hnízdo mezi trámy střechy ve stodole, stejně tak jako v dutině stromu vzdáleném i tři kilometry. Byl bych radši za stodolu, protože sršni plošně likvidují zázemí vos. Vybírají jim hnízda, chytají je v letu… a nejen je. Sršni v době rozvoje hnízda sbírají jakýkoliv biologický materiál. Vosu chytí v letu a ta než se naděje, má ukousnutá křídla, třepotá bezmocně nožičkami a jen okamžik jí dělí od smrti. Sršeň vose odkousne hlavu a biologický materiál v podobě tělíčka odnáší ke zpracování „na kaši“ pro mladé. S vosou to není ani souboj, viděl jsem tisíciletou praxi Lovce a byl to jen okamžik. Někdy je však tak výživného materiálu málo a je nutný sběr. Pak sršeň prozkoumává skuliny a sbírá vše co unese. Za extrém považuji zatím housenku běláska zelného sebranou na angreštu a říkám jen houšť, housenek je dost. No a náš ořešák se svými dutinami, které obývají v koruně kosák a drozd, jsou pro ně obrovským lákadlem.

Pravidelně přilétají a prozkoumávají dutiny i kmen. Nelze si nepovšimnout, že takový průzkum už není hlídka a létá jiný člen. Teď jsem však objevil další a doposavad neviděnou paní Sršeň.

V podvečer jsem v houpačce a sleduji nejen své dítko. Kolem mě se ozvalo důvěrně známé mručivé bzučení a ještě o poznání mručivější. Napsal bych, že asi vstala zadelí napřed, ale jak toto obhájit u hmyzu, tak zůstanu u výhružnějšího tónu. Její bzučení neznělo zlověstně, ale budilo k ostražitosti. Tak jsem dcerku upozornil na nevrlou hlídku. Ta samozřejmě reagovala po svém a letěla ke mě s radostným: „Kdeeee jjeeeeee, ja jí chci taky vidět…“ což mě teda neuklidnilo a neklid je nejhorší chuť potu na člověku. I strach je přijatelný, ale neklid vyvolává jinou chemii a budí stejný pocit „nejistoty“ i v ostatních tvorech. Sršeň rozhodně a tak pokud toužíte po tělesném seznámení, v blízkosti sršní začněte panikařit, skřečkovat, máchat končetinami a vůbec tak se chovat trhaně. Takové chování sršně ocení a vzápětí vám budou věnovat pozornost. Když jde ale o vaše sršně, je to úplně jiné. Mají vaší pachovou stopu načtenou tak precizně, že jim stačí jen lehké podívání se co se to s vámi děje a jdou si dál po svém.

To samé i nyní, sršeň jen přilétla a pohlédla na nás jen krátký okamžik a zase se věnovala dutinám ořešáku. Po několikeré dutině poodlétla od kmene a vypustila chemickou značku na dutinu… jenže pofukoval větřík a já zřetelně viděl těch pár kapek, které vánek vzal a cákl je na mě a houpačku. Proběhlo mi hlavou jen „tyvole“ a vzpomínal co vím o chemickém značení, jedu sršní a vůbec tak o jejich světě fungování… z bleskových úvah mě po chvilce vytáhlo jiné bzučení, to když přilétala další sršeň, ale tentokrát spíše menší a zavalitější. A hle rovnou ke mě. Říkám si.. pozitivní signifikace,  bude to útok nebo mě naporcují mladým. Jeden nálet, druhý a já přemýšlel zda je čas pustit nějaký výměšky paniky nebo se zúčastnit probíhajícího scénáře na mimosmyslové úrovni. Teda mimo mé smysly samozřejmě, já mohu jen čumět s pusou dokořán. Zůstal jsem klidný a začal mluvit. Sršeň se vzdálila z deset až dvaceti centimetrů velice důvěrné zóny do zhruba metru a udělala několik kruhů kolem. Velice detailně si mě prohlédla a načuchala. Pravděpodobně jsem byl vyhodnocen jako omyl značení, protože po chvíli poodlétla k ořešáku a z dutiny výš, té také označené si odnesla broučí larvu směrem ke stodole.