Archiv štítku: Kuchařka

Osobní prostor v zahradě III.

Osobní prostor v zahradě III.

v počátcích tohoto bloku jsem zde psal, jak je důležité vytvořit dítěti osobní prostor, kout který je spíše jen jeho a nechat v tomto prostoru ratolest živelně řádit. Můžete tak pozorovat a spolu s dítkem zažít mnoho zajímavých chvil a mnohdy nečekané zážitky.
Jedním z větších zážitků to u nás byla Muší polévka popisovaná v příběhu Dobrá kuchařka. Věřím, že dítě je v takové zóně citlivější a svým způsobem pak zkoumá i ostatní zákoutí zahrady. Když pak popíše svými slovy co se děje kolem něj, je to Dar. Příkladem může být abstrakce v komunikaci a skřítci v kořenech (příběh Absurdity komunikace IV. Vše je příběh a proto se to stalo).
Jenže někdy…

Pokračování textu Osobní prostor v zahradě III.

Když je v chladničce všeho jen kousek

Když je v chladničce všeho jen kousek

…a honí mlsná nebo přijde nečekaná návštěva…

Použili jsme tři dny staré, ale ještě gumové rohlíky, kousek másla, zbytky šunky, kousíček klobásy, kousky sýra a tymián na závěr.

Rohlíky nakrájet na kolečka, lehce máznout máslem a vyskládat jednohubky a jemně zasypat tymiánem.

 

Po zhruba pěti minutách (+),  při 150 stupních Celsia, už byla znatelně houstička opražená a to je čas vytahovat z trouby.

 

Kolik toho zbylo pipkám, co myslíte? 😉

Rychlý oběd s Helloween inspirací

Rychlý oběd s Helloween inspirací

Potřebujete-li rychlý oběd, poohlédněte se po tematických těstovinách. K dispozici jsou různá písmenka, jednoduché obrázky, hieroglyfy, nebo například nás zaujaly helloweenské těstoviny.

K nim pak už stačí jen volské voko od našich pipek, kousek párku na obočí a kečup, pro tatínka Sriracha.

Plněné žampiony s bramborem a přelivem

Plněné žampiony s bramborem a přelivem

Dnes při přípravě oběda dcerka rozhodla, že budeme psát i kuchařku a tak dnes první díl zimního seriálu pečeme v troubě 🙂

Potřebovali jsme:

Pěkné žampiony, my volíme střední velikosti kloboučků. Dvě co nejkvalitnější cibule, pěkně tvrdé a šťavnaté. Pikantní klobásku, kousek sýra, dva plátky sýra a několik plátků tučnější šunky. K obloze několik brambor. Špetku tymiánu a špetku majoránky. Ke smažení lžíce oleje a kousek másla.

Brambory pečeme ve slupce a tak je potřeba dobře je omýt. Brambory podélně rozkrojit na čtvrtky a vyskládat do mísy (lehce zasolit). Šup s nimi do předehřáté trouby (150-200st C).

Podle teploty vyhřáté trouby je také přiměřený čas na přípravu žampionů. Cca při 150stupních je to 15 minut a více (také podle velikosti brambor). Při 200 stupních je to kolem 10 minut.

Jednu cibuli, klobásku a kousek sýra rozkrájet na menší kousíčky tak, aby se daly promíchat a plnit mixem žampiony. Rozkrájejte, zamíchejte a podle chuti můžete přidat i jedno vejce pro důkladné spojení směsi, nám stačí spečení sýrem.

Žampionům vyloupejte nožky a klobouky pečlivě naplňte připravenou směsí. Náplň přeložte proužkem plátkového sýra a posypte jemně kořením.

Zkontrolujte pečící se brambory a pokud se jeví už měkké, vyskládejte na ně žampióny. Žampiony se budou péct cca 10 minut při teplotě okolo 150 stupňů, vyšší teplota působí na hořkost klobouků a bylo by vhodné je potřít přepuštěným máslem, ale i tak je lépe na houby redukovat teplotu v troubě.

V získané další pauze rozehřejte pánev se lžící oleje a zesklovaťte druhou najemno nasekanou cibuli. Na cibuli přidejte pečlivě nasekané žampionové nohy. Berte pouze měkké a čisté části. Při sklovité cibulce přidejte zbytek plnící směsi a my přidáváme na kostky tučnější šunku (nebo slaninu). Celé osmažit. Přidat kousek másla, lžíci sójové omáčky a podlít troškou vody.
Zaprášit lžící mouky a vzpěnit.
Za stálého míchání vypnout plamen a zklidnit var sosíku.

Kontrola brambor a žampíků … a pokud jsou brambory upečené tak, jak je máte rádi, je vyhráno.

 

 

Dobrá kuchařka

Tati, já jsem dobrá kuchařka, moje polívka chutná mouchám

Díky osobnímu prostoru dítěte máme možnost pozorovat projevy zvídavého ducha přímo v akci.
Znáte to… začíná to pískovou kávičkou pro tatínka, zdobený dortíček pro maminku a postupně víc chodů a větší a větší porce… mno a polívkou pro mouchy to konče. Aspoň prozatím…

Při koupi domu jsme po předešlém majiteli získali keramický džbán, pohárky a další předměty, které běžně překáží a většina z nás by zvolila vyhození. Kromě vysoké míry odkládání věcí, máme s dcerkou společné i sběratelské vlohy, jestli mi rozumíte 🙂
U nás šlo to nádobí do myčky a uklidit do dílen na několik let až bude plánované dítko ve vhodném věku. U takto získaných věcí nevadí rozbití, poškození … vezmete a zrecyklujete rozbitý džbán jako květináč nebo mini zahrádku a nebo prostě vyhodíte.
Jediná újma je na straně dítěte a jen ta, že je to rozbité a tak o možnost hrátek méně. Netřeba výčitek, nesmyslných tlaků … byly to předměty k vyhození a dítě je jen využilo o krapet déle.

Džbánku se nejdříve rozšířilo využití o běžné možnosti. Poté bylo využití ještě v normálu a pak to jednou přišlo …

Tati, já jsem dobrá kuchařka, moje polívka chutná mouchám…

V džbánku byla opravdu polívka a muší zájem byl zjevný. Že se obsah džbánku mouchám líbil už nějakou dobu, potvrzovaly masy červíkovitých larev.
Pokud vám proběhla hlavou myšlenka s popisem .. Prasárna… děláte na sebe jen dojem a zapomínáte jaké to bylo báječné. Vyčištění by byla chyba, což se potvrdilo hned následující den.

Druhý den poté se sešla dívčí parta. Seděl jsem u notebooku a pracoval. Tedy pozoroval, naslouchal, ale tvářím se u toho tak, aby mi uvěřily, že tam vlastně nejsem a můžou si dělat co chtějí.

Hned u vrat po výměně prvotních pozdravů a objetí slyším: „Já mám červy a svoje mouchy“. Odpověď je hromadné FŮŮŮŮJ!!!! Uchechtnu se a říkám si, tak a nastane úklid a ještě dostane od holek srovnání jaká je to prasárna…ale ještě jsem ani nedomyslel a už byla celá úvaha naprosto marná… stejně tak sborově, po citoslovci odporu, se ozvalo nadšené UKÁÁÁÁŽ!!! …Sakra…

Takže skupina malých holčiček odložila panenky a poníky (my little pony) a jde zkoumat červy a mouchy v lehce zasmrádlé polívce.
Omlouvám se dotčeným rodičům, že neviděli zářivé oči svých dítek a neslyšeli nadšené pištění, když jejich ratolesti větvičkou červy prohrábly a bylo larvy zřetelně vidět. Bylo to Boží věřte mi!

Po několika dnech se už mouchy začaly džbánu vyhýbat a v okolí se plížil až mrtvolný pach. Bylo potřeba zásah, než se ze džbánku stane mimo prostorová evokace. Tak říkám: „Musíme džbán vyčistit, už je to strašnej smrad a je to už nebezpečné“.
Místo očekávané reakce jako ano, uděláme, vyčistíme… se na mě obrátily dvě hluboké studny v bezelstných dětských očích s otázkou: „Tati tohle je smrad“? Nešlo říct najednou nic jiného než Ano. V tu chvíli se oči přede mnou rozzářily ještě víc s uchopením nového pojmu.

Vymýt džbánek do opět využitelné podoby byla maličkost. Zisk těchto zážitkových vědomostí jinak by byl nemožný.
Navíc díky průběhu pokusu v dětském koutku nebyl nepořádek jinde 🙂