Archives

Akát Trnovník

Akát Trnovník, strom Samaelův

Kde se šíří Akát Trnovník, tam nastupuje Temnota a Smrt. Ve jménu Samaela tato dřevina páchá těžko napravitelné změny v krajině. Svou přítomností způsobuje vymírání ostatních dřevin a ovlivňuje chemické složení půdy. Svou invazivitu dává najevo i mnohočetnými oddenky a přeseknutý kořen mohutně obroste na obou řezech. Přesto je to krásný strom, který v solitérním provedení poutá obdivnou pozornost…

Read more… →

Příběhy pro stromy II. Hrušeň

Příběhy pro stromy II. Hrušeň

Úvodní část Příběhy pro stromy I.

Hrušeň v zahradě potřebuje zvláštní typ vyprávěného příběhu a také více péče. Její projevy lze připodobnit k vyššímu věku člověka. Sem tam se člověk pozapomene a vypráví stejný příběh, občas se zamyslí a ztratí nit. No a někdy si i zdřímne. Stejně tak příběh pro Hrušeň musí být delší, přes několik sezón a žádné velké akce naráz ani v okolí. Celá péče o ni je vhodnější v etapách, v ohledu „aby si přivykla“. Jeden rok lehký prořez, další prostřih a třetí rok čištění a tvarování větví pro dobrou sklizeň. Celá práce naráz ji zatíží a je potřeba znát práci s pupeny. Předně při pročišťování porovnejte možný průtok živin větví a poměru potřeb předpokládaných plodů. Stejně jako babičky, se Hrušeň vydá z posledního a je potřeba ji krotit v délce a hustotě plodných větví.

Hrušeň jako soliter, v dlouhověkém pohledu vysokokmene střední výšky potřebuje k sobě další stromy, a další, jako strážné příběhu v době jejího odpočinku. Vhodné jsou duby tvořící závětří a překrývající hrušeň od středového vzrůstu výš.

Staré hrušně podél silnic mají často dlouhé a velice členité větve, prohnuté vlastní tíhou. Když hrušeň přijde o příběh kolem sebe, často se utopí ve vzpomínkách a její větve mají rychlý fraktální nárůst. Unaví se a i plody začínají být menší a sušší. Často se přidá podrost planných výhonků kolem kmene jako důkaz rezerv „babiččiny sukně“. Je potřeba využít této energie a postupně ji vrátit do plného plodného života.
Nejříve jemný prostřih větví velkého vydání pro rozložení živin, pak prořez nadbytků a větší řez zase další sezonu.
Je to jako když porovná vzpomínky „jak bylo“ a „jak je“. Pokud bude vzpomínka na „bylo“ lepší, její produkce plodů bude v sezóně menší. Když k tomu přidáte podnební podmínky, nevhodnou údržbou zastavíte plody na několik let. Jednejte proto s hrušní uváženě a pomalu.
Hrušni, stejně jako starším lidem, se hojí rány pomalu a v hlubokých rýhách popraskaného kmene má vždy nějakého parazita či houbu. Každému, i malému, zranění je potřeba věnovat pozornost a důsledně zatřít stromovým balzámem. To platí pro všechny stromy, pro hrušen je však péče o řez zásadní.

Příběhy pro stromy

Každý strom má rád jiný typ příběhu

V následujících článcích budu odkazovat na rytmus dřevin a pohledu na dřeviny jaké potřebují zásahy a s čím si poradí lépe bez pomoci.

V úvaze je potřebný pohled na čas, jeho úseky a jak málo je člověk proti věkovitým stromům. Dřeviny plodící pro člověka toho také musí během jedné sezóny stihnout srovnáním neuvěřitelně moc a tak se jejich rytmus na začátku sezóny extrémně zrychlí a jede ve vysokém taktu až do podzimu.

Každý strom má proto rád jiný typ příběhu odpovídající jeho rytmu.

Například naše třešeň má ráda příběhy s dlouhým dějem a chce být součástí příběhu. Nepotřebuje vykládat vtipné historky ani zážitky ze světa, na to má špačky v koruně. Od člověka potřebuje slyšet, jak bude vypadat její okolí, s kým bude sdílet prostor (jaké dřeviny poblíž). Je to spíše realista, příběhy musí být i věcné a musí se stávat realitou.
Tomu odpovídá i údržba. Předjarní prořez následků zimy k odlehčení. Prosvětlení koruny (vyčištění hlavy) až z ní odletí špačci a nechat třešni časový prostor na vstřebání jejich vyprávění.

Vršek koruny naší třešně - foto Josef Mareyi
Vršek koruny naší třešně

 

Ořešák královský je velice zajímavý strom vědomý si své pomíjivosti a krátké etapy života. Je to filozof a platí na něj pouze příběhové úvahy ve stopách Mistra Konfucia. Jeho podzim končí tak, jak by člověk řekl mě je to jedno. Stejně tomu odpovídá i zdravotní stav kmene ořešáků. Často trpí houbovými chorobami, je mnohdy dutý a plný vody. I přestože je třeba zdravý, měkká dužinatá výplň je vyhledávaný prostor pro hmyz, ptáky a i slimáka jsem v koruně ořešáku potkal. Ten si užíval dutinu ve větvi na hranici vnitřní vody a vykusoval mycelium choroše sýrového. Až se dá říct, ořešák málo pečuje o své tělo. Jeho cíl je v nových malých stromech kolem něj. Spadané ořešákové listí má hnilobný průběh rozpadu, ale zpod hnilobné vrstvy vyleze každou sezónu mnoho mladých výhonků nových ořešáků. Jeho vztahu k tělu odpovídá i údržba. Kvůli křehkosti větví (očekávaným dutinám) se říkalo vždy ořešák se neprořezává, ořešák se láme při sklizni. Myšleno to asi bylo tak, že není potřeba být extra citlivý a sbírat ořechy jak meruňky. Suché i dlouhé větve se snadno lámou.

Naše jabloně se mnou nemluví. Vůči mě se chovají pansky, ale dcerky příběhy poslouchají pečlivě. Přes rané dětské roky je nestříhám zásadně a ani nijak extra nezačišťuji. Dětský rytmus odpovídá jejímu sezónnímu životu a spolu s dcerou, která na ní leze od první chvíle kdy se udržela větví, vypadají jak dva rošťáci v zahradě. Když se přidá i jedno další dítě, je to jako živá skupinka dětí. Odejde dcera a mě zase přehlíží. Moje příběhy poslouchá, kradmo, vím to, ale ještě jsem ji nepřesvědčil, aby se na mě podívala. Třeba konečně zabere tento příběh.

Vršek koruny naší jabloně
Vršek koruny naší jabloně

 

Maliník je jak vrabci na střeše, jako drbny na pavlači. Příběhů má tolik, že člověka ani nepotřebuje. Proto je nutné ho v životním prostoru cepovat. Je to jako ústupek jinému vypravěči za cenu změny příběhové linie. Jeho příběhy jsou hypnotické a když se do nich zaposloucháte, dostanete se do jejich zajetí. Zjistíte, že maliníku není nikdy dost. Buď pak se rozroste hodně on, nebo vy budete přesazovat a rozšiřovat nová teritoria.

 

Naše moruše je každá, podle druhu, jiná. Máme jich aktuálně v zemi šest a všechny mají jen jediný společný rys, že působí jako „princezna z dalekých krajů“. Zdvořile si vyslechne jakýkoliv váš příběh, ale nepotřebuje je. Nepotřebuje příběh, ale nesmí být sama. V kontrastu s obavami ze samoty působí zvláštně nutný prostor pro vlastní kořeny, který nerada sdílí. Ačkoliv jsou moruše mohutné vzrostlé stromy, jsou velice křehké bytosti a je možné je uhranout. Velice citlivě reagují na nešetrné zásahy v koruně i kořenech. V brzkém jaru při startu zelenění pupenů má reaktivní období, kdy je možné ji extra vyživit. Tento okamžik je potřeba stihnout už s ořezy a čištěním koruny tak, aby se princezna probudila do upraveného těla a šatu.

 

další jiné příběhy stromů příště 😉

Příběhy pro stromy II. Hrušeň