Archiv štítku: Slovní hrátky

Neklidná včelka

Neklidná včelka

Občas se dějí věci nečekané a člověk se stává součástí vzorce světa v rolích nepředstavitelných…

S hmyzem mám zatím pozitivní zkušenosti ať jde o sršně, čmeláky či včelky. Vlastně s vosami také, kdykoliv to šlo ďobla mě. Ne že by to nějak vadilo, ale opakované užití žihadla důvěrnosti vztahu nepřidá.
Tentokrát to však celé bylo jiné. Z dálky byla slyšet v trávě včelička…

Pokračování textu Neklidná včelka

Jak jsem manipuloval… Já nechci

Jak jsem manipuloval a ještě nepřestal 😉

V dětské části života každý z nás zažil nějaký způsob manipulace ať té pozitivní či té horší, nátlakové. U nás to není jinak a manipulujeme jak jen to jde, aby další den měl více možností. Ono totiž pokud si spočítáte kolik energie stojí nátlak a kolik potřebné divadlo. Hérečka bude i z vás…

Pokračování textu Jak jsem manipuloval… Já nechci

Absurdity komunikace V. Příběh dětí tvoříme společně

Příběh dětí tvoříme společně

Pokud na vás nadpis působí pozitivně a těšíte se na pěkný obsah slov, čekejte absurdní srážku s vaší realitou. Tento příspěvek je o vytváření hranic světa dětí, nikoliv o jeho rozvoji.

Jak se říká ve světě dospělých, nejhorší … je srážka s … V dětském světě je toho ekvivalent upřímný lhář. Nejednou mi bylo dopřáno poznat, jak není ani trochu dobré uvádět děti v omyl ironií, sarkazmem a přirovnáními, které nabízí více vysvětlení a mohou děti zmást. Dítě věří, vám i okolí, a až životní poznání „nemám věřit vše“ ho vede k žebříčku porovnávání, srovnávání, rekurzívního volání neřešitelných symbolů a nedůvěře ve zdroj, pokud se projeví nepravda.
Extrém bych popsal srovnáním, že místo aby nastalo „nemusím věřit všemu“, nastává „nemůžu věřit všemu“ a k tomu komplexně vzrůstající počet zdrojů nedůvěry a nutnosti jejich prověření… až do poznání, že něčemu se někdy věřit dá a proces je den za dnem složitější…v dospělosti tento extrém přerůstá ve stav „něčemu se musí věřit“, minimálně proto, že UŽ není čas řešit znova vše… vyhrává názor okolní.

Extrémem je také následující příběh na srovnání a opravdu není určen každému. Následky lží si umíme představit každý. I když trochu jinak, jsou extrémy, které nám v momentě volby málokdy dojdou. Tedy nyní naposledy, pokud váháte, skočte vlevo v menu do přírody a zvolte další článek. Budiž vám varováním sám nadpis.

Pavoučí slzy

Jsme kdysi s dcerkou na procházce a chceme využít nám neznáme občestvení, které slibuje jak pohodu pro rodiče, tak i ratolesti. Opravdu, prostor pěkný, klidný, pro děti magnet v nabídce točené limonády a nebylo to naposledy, co jsme tam tehdy byli. Když jsme přicházeli, obhlížel jsem osazentvo a na jednom stole ocenil skládací nádobíčko pro dvě děti i s tatínkem.
Sedli jsme si nedaleko a s dcerkou vedli při, co nám bude víc chutnat. Když nás honí mlsná, je to jako vzít jídelák aspoň napříč.

Při diskuzi se okolí vyvíjelo a u stolu se skládacím nádobím se rozjela doslova kuchyňka. Nešlo přeslechnout, že děvčátko vedle vaří lektvar. Zaplesal jsem, neb tímto dítkem je to překročení druhé desítky malých holčiček co kromě polévky vaří i lektvary. Jako tatínka, jehož dítko pracuje také v oboru, mě zajímal jejich recept. Chvilku jsem se zamyslel a to byl okamžik, kdy jsem propásl možnost přehlušit komunikaci vedlejšího stolu a upoutat pozornost dcerky na mě. Nebo lépe rovnou utéct, protože tatínek na nevinnou otázku svého dítěte: „Tati a co tam mám ještě dát“, tatínek nahlas, více než bylo potřeba, uvedl: „Pavoučí slzy„. K tomu, k mé hrůze, na mě spiklenecky mrkl, jak asi svou ingrediencí udělal dojem… u nás je nejhorší představa trus netopýra, který je i sehnatelný v hospodářské budově, ale už tak budí respekt malé holčičky. Proč ale slzy pavouka do dětského lektvaru?

Ještě jsme neměli objednáno a brali jsme nohy na ramena. Dcerka se samozřejmě ošívala, jak se těšila na limonádu a proooč tati, a tys chtěl taky píívo… a tak dále. Začal jsem, že kousek odtud je obchod, kde určitě budou mít nanuky. Určitě i nějakou sváču a jak se budeme vracet přes pole, můžeme cestou udělat piknik. Obraz plním pozorováním mraků, hmyzem… kouká na mě… je to dobrý… a pak přišla odpověď: „Tati, mě stačí nanuk.“ Zpozorněl jsem a doslova se zježil jako ježek. Piknik je kouzelné slovo na mou dceru a stačí, aby měl podobu sezení na ovčích kůžích na zemi. Venku, jídlo, mlsky, telefonát mámě, to je magie dětských představ. Tentokrát ale nic. Bylo to jasné a dcerka svou následující otázkou potvrdila, že také slyšela a nepomohla moje záplava možností, je trénovaná a tak jsem jí nevykolejil.

Tati, kde seženu pavoučí slzy?

… a se mnou to málem šlehlo, tohle mě ve škole neučili. NECHCI si představit proces získání pavoučích slz a nechci, aby slzy byly součástí dětských lektvarů obecně, natož v lektvaru mé dcery. Žádné slzy. Tak jsem z toho bruslil schématem, že slzy jsou přece výsledkem smutku, žalosti a pán to asi myslel jinak, protože tohle se nepoužívá. „ale on to říkal, ty mi přece taky říkáš“… „jasný, ale třeba oni spolu mluví jinak a my úplně nerozumíme o čem se baví“… pár kroků… „no tati a jak teda seženu pavoučí slzy, pavouk brečí?“. Pokračoval jsem otázkou, co by jsi chtěla dělat za lektvar a dostal odpověď, že nejde o lektvar, jde o ty slzy.. jak z pavouka dostat slzy, když nebrečí. To už je otázka plná energie, která vyvolá představy a ten večer byste viděli plakat i starého muže ve mě. Dal jsem se do srovnávání, kdy pláče ona a co cítí, a že To je v těch slzách a v slzách pavouka je ten jeho svět. Nic, co by patřilo do lektvaru malých holčiček a vůbec kohokoliv. To bylo maximum, co jsem mohl předat. Tahle část zabrala, malé holčičky nechtějí, aby někdo plakal a absurdita kolem pak nehraje roli. Mám taky prý tvář, kdy ví, že jí nemůžu říct všechno a tak je to zatím pryč…zatím.

Začátky pro pokročilé - foto Josef Mareyi
Začátky pro pokročilé

 

Druhá část je pro pána, jehož holčičky vaří lektvary také.
Pavouk, pavoukovci a snovači mají dva stavy, jeden bojový, srovnatelný s berserker stavem, a druhý klidový, který nejvíce odpovídá světu když usínáme. Kdy bdělost je už pryč a mysl vytváří první konstrukce pro sny. Narozdíl od nás, je pro pavouka prostor, a vnímání pohybu v něm, natolik přirozené, že jsou zajímaví, a díky pavučinám se stal i symbolem. Tu pavouček štěstí, tu lapač snů podobný pavučině. Myšlenkové mapy jsou pavučinou, neurony jsou pavučinami. Globální sítě jsou pavučinami, symbolikou pavouka je tedy naše mysl protkána. Pavouci díky pavučině zachytávají i rezonance nám naprosto vzdálené. Neskutečné a bez vlivu na nás. Snovači se pohybují na hraně vnímaní naší reality a prací s okolím. Můžu si dovolit pohled na ně, jako schopné sdílet svůj svět navzájem. Jeden pavouk v rohu místnosti ví o dalším pavoukovi přes celou místnost a všech ostatních v okolí. Je jich obrovské množství a jejich svět je podobný snění. Plakat neumí, jejich tělo není přizpůsobeno k ronění slz. Aby pavouk uronil slzu, musí plakat jeho Duše. A kdo chce pavoučí Duši donutit plakat, musí si zajistit nejen pavoučí pozornost, ale i povyprávět mu příběh, ze kterého by slza Duše pavouka vznikla. Aby toho nebylo málo, je nutné pavoukovi dát kus sebe, své Duše, je nutné ho probudit, a ta pláče v duetu s pavoučí. Pavouk je snovač a ten, kdo ranil svět snů, vytvořil diru v pavučině. Vytvořil díru, kterou ostatní snovači budou chtít zacelit. Budou se slézat na to jedno místo a tlačit se do díry, dokud ji nezacelí a zastaví šíření zkázy. Jenže sebou berou sny ostatních, dospělých i dětí, aby ve světě snů nezůstal ani odraz příběhu vyprávěného pavoukovi. Slzy, které skrze pavouka, roní obě Duše, jsou tvořené nenaplněnými sny, těmi sny, které ze světa dětí zmizely.

Pokud jste nedali na varování, jste nyní zde, a vzali jste slova výše doslova jak z grimoáru, je to správně.

Děti nás taky berou doslova a přestanou věřit našim varováním.
První lež tak otevírá prostor pro další. Myslete na to, že i byť jen tuto jednu lež, děti ji sdílí jako fakt od rodičů jednoho z týmu a přichází zároveň o kousek představ. Není to hrnečku vař a nedá se to zastavit. Pointa tak není kde končí svět dětského snění, ale kde mu začíná konec, který tvoříme společně.

Absurdity komunikace II. Coproč

Coproč

Dítě miluje slovíčko Proč. Je to pro něj jako slovní fotbal, v němž mu stačí jedno slovo a vítězí ve všech výměnách.

Protože dítě je naprosto znalcem našich projevů, berte jako fakt, že dítě vám vidí do hlavy. Z pohledu svého málo komplikovaného světa nás mají děti přečtené, líp jak životní partner a všichni obchodní partneři dohromady. Dítě má na vás veškerý čas a upřímně touhu vás poznat.

Proto vás také snadno postaví do latě, kdy nakonec jednáte podle jeho přání, jste spokojen a dítě se pokoutně uculuje. Druhou otázkou proč jste nucení snít a představovat si, plodíte slova a vysvětlování a dítě se uculuje. Páté proč je již doplněno příznaky „zamotaného“ příběhu a desáté proč v jedné hodině zvládají jen trénovaní řečníci.. a dítě se stále uculuje. Znáte to což? 🙂 Je to přirozené? Je to přirozený vývoj, ale je to přirozené?

Uvědomte si, kde vzniká otázka Proč a kam směřuje. Opravdu směřuje k vysvětlení toho nač se dítě ptá a nebo je to záplava na téma, které ve vás ta otázka vyvolává? … Přesně… Odolnost do páté otázky je daná tím, že si melete tu svoji, odolnost přes desátou je, že melete z celého světa. Nebo taky vaříte z vody a oblbujete, ale to radši využívejte služeb Google a Wikipedii.

Naučte se stejně přirozeně na otázku Proč odpovídat Coproč.

Nedomnívejte se, neupírejte právo se ptát, ale vyžadujte otázku hodnou dobré odpovědi.

Když si dítě uvědomí, že jste ho prokoukli a hru jste zkomplikovali, uvítá to! Ono vás nechce oblbovat ani zneužívat, ono chce rozvoj a toho jste vy právě teď dosáhli!
Teď v očích své ratolesti postupujete na další stupeň vzájemné slovní výměny myšlenek jako o malinko víc rovnocenný partner hry.
Rychle zapomeňte na jakýkoliv pocit vítezství. Vyhrálo dítě, vy se jen vezete, ale uvědomte si ten pocit radosti v jeho očích, že se tak stalo, protože jde o krok k metě „tati, ty mě nechápeš“, který nebyl udělán.

Není potřeba být citlivý posluchač, aby vám došlo, že jste si na jeho otázky Proč opravdu spíše mleli svoji a vaši ratolest zajímá jiný úhel pohledu. Ne že by jste odpovídali špatně to ne, ale vaše vysvětlení bylo plné dalšího balastu co otevírá možnosti na další proč a jen proto, že odpovídáte na své proč a nikoliv na otázku dítěte.

Odpovědí dítěti otázkou Coproč, tak přirozeně nutíte dítě se umět vyjádřit celou větou. Dát dohromady slova vystihující jeho otázku a podporujete představivost, která je se slovy spojená.
Zároveň zjistíte v komunikaci silné pozice představivosti o realitě vašeho dítěte a můžete dál býti nápomocni budovat jeho sen.

Také se brzy dočkáte pochopení v čem je Coproč háček přímo dítětem, nastane kolotoč Co co proč a cocococo coproč, což je výborné matematické cvičení a pozorujte oči dítěte co dělají, když musí zároveň mluvit a počítat kolikrát už cocococo zaznělo. Je to pro něj pořád báječná hra a je na vás najít si svoji pozici, kde vás to bude bavit také a jak z toho vybruslit s dalším podnětem.

Vítězem se v této Coproč hře stanete, až vám dítě bude samo odmlouvat celou větou a vysvětlovat Proč NE větou konstruovanou v dlouhém souvětí do sebe zapadajících argumentů. Tehdy jste vítěz co dopřál spoluhráči pochopení hry co ho čeká.