Archiv štítku: Zahrada na divoko

Květináčový chov pro testování odrůd

Květináčový chov pro testování odrůd

Každoročně připravuji pro mnohé přátele sazenice různých odrůd rajčat, paprik, chilli, a dalších sezónních plodin. Ne každý má zahrádku a tak pěstuje v omezeném prostoru, proto se také přizpůsobuji a nechávám si různé vzorky pro nejlepší selekci odrůd zjevně nejvhodnějších k balkónovému pěstování. Kromě zpětné vazby pěstitelů mám tak srovnání mezi pěstováním plodiny přímo v zemi a omezeném prostoru květináče.
Jde o velký rozdíl v potřebách vody, vhodného hnojení, vlastní mohutnosti plodiny a stejně velký rozdíl je i v reakcích na koncentraci ošetřujících postřiků. Navíc k těmto podmínkám je prostředí krytého balkónu, kde na květináče plodin převážně neprší a tak je další rozdíl jak v ochranných postřicích, tak i v potřebě roztoků hnojiv. Pro rady po telefonu nerad vařím z vody 🙂

Květináčový chov: Habanero Yellow, Šťovík krvavý, Šťavel purpurový a v předu vlevo vykukuje Moruše bílá - foto Josef Mareyi
Květináčový chov: Habanero Yellow, Šťovík krvavý, Šťavel purpurový a v předu vlevo vykukuje Moruše bílá
Květináčový chov:
Květináčový chov:
Chinese multicolor, Stumpy a Sangria ornamental
Květináčový chov selekce kápiovitých paprik - foto Josef Mareyi
Květináčový chov selekce kápiovitých paprik
Květináčový chov selekce kápiovitých paprik - detail - foto Josef Mareyi
Květináčový chov selekce kápiovitých paprik – detail
Květináčový chov Rocoto Manzano Red. stav při první sklizni - foto Josef Mareyi
Květináčový chov Rocoto Manzano Red. stav při první letošní sklizni

Housenka na Pavlovnii Plstnaté

Housenka a její oběť dětské vědě

Pěstuji ze semínek medonosné Pavlovnie Plstnaté, tedy ne extrémně rychle rostoucí selekce, ale starou dobrou botanickou kulturu Paulownia Tomentosa, která také roste dosti rychle, o té však více až jindy. Každopadně jde o strom, který svou rychlostí růstu a velikostí listů, překonává většinu dřevin a ani rychle rostoucí Japonský topol (kříženec rodů Populus) nevyniká takovou vitalitou a chutí žít jako Paulownia.

Paulownia Tomentosa - Semenáček - foto Josef Mareyi
Paulownia Tomentosa – Semenáček

Listy Paulownie jsou dužnaté a plné vody, jsou proto vyhledávané různými okusovači a přizpůsobovači prostředí z hmyzí říše. Zatímco okusovače najdete podle výkusu v listech, najít přizpůsobovače chvíli trvá. Jde o hmyzáky, kteří ovlivňují vývoj rostliny, a ta jim v reakci na podnět vytváří domečky v záhybech, zbytněních, a zkroucených listech.
Tito zástupci hmyzí říše zakusují konkrétní výživové žilkoví, aby se list ohl, až zkroutil, žádoucím směrem. Na první pohled však list nepoškodí. První vliv přizpůsobovače je vidět až rostilina zareaguje. Nebo je vidět takový škůdce dříve než jeho projev na rostlině…

Housenka přizpůsobující si list Paulownia Tomentosa
Housenka přizpůsobující si list Paulownia Tomentosa

Zatímco některé milimetrové hajzlíky je nutné hledat, nebo je očekávat podle projevu na rostlině, tuto housenku nešlo přehlédnout.

Obr své říše - foto Josef Mareyi
Obr své říše s krásným trnem

Taková příležitost ke zkoumání se jen tak nevynechává a kolem housenky se místo zámotku začal snovat plán….

Předoperační příprava housenky - foto Josef Mareyi
Předoperační příprava housenky

Po základním vyšetření a seznamu úkonů operace jsme připravili pracoviště…

 

Housenka před prvním řezem - foto Josef Mareyi
Housenka před prvním řezem

 

Galerie s detaily před otevřením těla:

 

Další záběry pokusu jsou nepublikovatelné 🙂

 

Dovětek: Později jsem zjistil, že podobný přehled o anatomii a svérázné pojetí co lze zkoumat, mají skvěle propracované všechna dítka a je vhodné jim vytvořit podmínky zkoumání.

Příběhy pro stromy II. Hrušeň

Příběhy pro stromy II. Hrušeň

Úvodní část Příběhy pro stromy I.

Hrušeň v zahradě potřebuje zvláštní typ vyprávěného příběhu a také více péče. Její projevy lze připodobnit k vyššímu věku člověka. Sem tam se člověk pozapomene a vypráví stejný příběh, občas se zamyslí a ztratí nit. No a někdy si i zdřímne. Stejně tak příběh pro Hrušeň musí být delší, přes několik sezón a žádné velké akce naráz ani v okolí. Celá péče o ni je vhodnější v etapách, v ohledu „aby si přivykla“. Jeden rok lehký prořez, další prostřih a třetí rok čištění a tvarování větví pro dobrou sklizeň. Celá práce naráz ji zatíží a je potřeba znát práci s pupeny. Předně při pročišťování porovnejte možný průtok živin větví a poměru potřeb předpokládaných plodů. Stejně jako babičky, se Hrušeň vydá z posledního a je potřeba ji krotit v délce a hustotě plodných větví.

Hrušeň jako soliter, v dlouhověkém pohledu vysokokmene střední výšky potřebuje k sobě další stromy, a další, jako strážné příběhu v době jejího odpočinku. Vhodné jsou duby tvořící závětří a překrývající hrušeň od středového vzrůstu výš.

Staré hrušně podél silnic mají často dlouhé a velice členité větve, prohnuté vlastní tíhou. Když hrušeň přijde o příběh kolem sebe, často se utopí ve vzpomínkách a její větve mají rychlý fraktální nárůst. Unaví se a i plody začínají být menší a sušší. Často se přidá podrost planných výhonků kolem kmene jako důkaz rezerv „babiččiny sukně“. Je potřeba využít této energie a postupně ji vrátit do plného plodného života.
Nejříve jemný prostřih větví velkého vydání pro rozložení živin, pak prořez nadbytků a větší řez zase další sezonu.
Je to jako když porovná vzpomínky „jak bylo“ a „jak je“. Pokud bude vzpomínka na „bylo“ lepší, její produkce plodů bude v sezóně menší. Když k tomu přidáte podnební podmínky, nevhodnou údržbou zastavíte plody na několik let. Jednejte proto s hrušní uváženě a pomalu.
Hrušni, stejně jako starším lidem, se hojí rány pomalu a v hlubokých rýhách popraskaného kmene má vždy nějakého parazita či houbu. Každému, i malému, zranění je potřeba věnovat pozornost a důsledně zatřít stromovým balzámem. To platí pro všechny stromy, pro hrušen je však péče o řez zásadní.

Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi)

Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi)

Čas od času se zadaří na zahrádce potkat přímo skvosty jako je Křižák pruhovaný.

Když jsem poprvé tohoto pavouka viděl, myslel jsem, že jde o nepovedenou mutaci vosy, co se chytla do pavoučí sítě.
Křižák pruhovaný je totiž velice podobně zbarvený a tvar zadečku tak evokuje i tento hmyz.

Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi) - foto Josef Mareyi
Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi) – foto Josef Mareyi

Jeho síť nebyla běžná, byla více v prostoru a ve více rovinách, více křivek a více pastí.

Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi) - pavučina - foto Josef
Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi) – pavučina – foto Josef Mareyi

 

Sršeň obecná (Vespa crabro)

Sršeň obecná (Vespa crabro)

Jednu sezónu jsme dostali možnost mít dokonce naše Sršně.

Jejich královna si vybrala starou dutinu v ořešáku, která každoročně zarůstá trsem měkkých chorošů.

Měkký choroš v ořešáku - foto Josef Mareyi
Měkký choroš v ořešáku

Mohli jsme si tak potvrdit, že jde o tvory vědomé si své dominance a člověka převážně ignorují až tolerují. Ve vstupu hnízda bylo vždy minimálně pět macatých kusů a v nejbližším okolí několik jednočlenných hlídek. Na nás sršně nereagovaly ani zblízka, pouze ve vstupu vykouklo více hlaviček.

Sršní vstup do hnízda v dutém ořešáku - foto Josef Mareyi
Sršní vstup do hnízda v dutém ořešáku

Pozorováním se mi zdálo, že pracují ve třech jasněji rozeznatelných perimetrech a několika výškových hladinách. V nejbližším perimetru od hnízda probíhala častá výměna jedinců s hnízdem a jejich činnost hlídkování byla popsatelná slovy načuchávat okolí. V hladině kolem tří metrů a v koruně to bylo intenzivnější křižování, chvílemi budící pocit výhrůžky ptákům hnízdícím v dutinách ořešáku výš.
V perimetru naší zahrady lítaly sršně vždy samy a jen sem tam bylo možné vidět dvoučlenné hlídky, které v prostoru zahrady nabírají výšku a mizí daleko v obzoru.

Navzájem jsme si prostorem potřeb nekonkurovali ani na ovocných dřevinách. Třešeň je nezajímala, meruňky taky ne, na jabloni měly vrchní patro koruny a na hrušni špičky několika větví.
Stačilo jim to a víc se asi doživovaly v okolí.

Mít sršně značí nebýt obtěžován vosami, kterým sršně vyčistí všechna hnízda v okolí a za to vršky stromů jako výpalné stojí.

Ježci v zahradě

Ježci v zahradě

V naší zahradě pobývá zřejmě několik rodin ježků, při posledním kosení jsem ve skrytu lučních travin našel čtyři hnízda.

Začalo to Františkem. Ten se zabydlel hned na první výzvě v zahradě, v předem připraveném roští. Menší hromada větví, která zároveň poskytuje ochranu ptákům před kočkami, pod vzrostlým bezem, v okolí zarostlá lučními travinami.

Ježek František na nočním lovu - foto Josef Mareyi
Ježek František na nočním lovu

Cesty ježka ve vysoké trávě jsou tvořeny tunely, které tvoří přes sebe zalehlé traviny. Luční směsi travin umí udělat opravdu kompaktní přízemí zahrady a ježek se v něm přesouvá jak v zákopu. Všechen hmyz, který v tu chvíli potká, spase s hlasitým mlaskáním a křupnutí chininových krovek je velice zřetelné. Je zřejmé, že si velké brouky naprosto vychutnává.

Pak přišel podzim a v přístřešku u domu se rozléval opět pach kvalit, jako jsem popisoval v příspěvku Dobrá kuchařka.
Zase to byla síla… Sladký rozklad mrtvolných pozůstatků plnil moje plíce i mysl. S chutí a radostí jsem vzpomínal na trénink z občasných obsahů dětských plen. Vyzbrojen takto mocným štítem jsem vyrazil náčuchem vpřed a v místech, kde šlo o Smrad i zakopnout, mě čekalo nádherné překvapení v podobě mladé ježčí rodiny.

Ježčí rodinka v přístřešku - foto Josef Mareyi
Ježčí rodinka v přístřešku

Tři statná mláďata a ježek, co nebyl František. Jeho hnízdo jsem byl zkontrolovat raději hned poté, neb jsem nezkoumal pohlaví a dodnes jsem se k tomu nedostal. Maximálně třídím ježky na s potřebou péče, například zablešení, a nádherné kusy, co pouštím do spodní části divoké zahrady hned. Franta fakt ne. Zůstal ve svém hnízdě až do jara.

Od té doby máme v zahradě ježčí kolonii a perfektní důvod pro nechání jejich koutu opravdu na divoko. Každoročně jen doplňuji klestí a větvoví, aby se tvořily nové úkryty a možnosti pro zajištění další populace. Udělám pro ně cokoli, hlavně ať už vynechají mojí dílnu 😉

Příběhy pro stromy

Každý strom má rád jiný typ příběhu

V následujících článcích budu odkazovat na rytmus dřevin a pohledu na dřeviny jaké potřebují zásahy a s čím si poradí lépe bez pomoci.

V úvaze je potřebný pohled na čas, jeho úseky a jak málo je člověk proti věkovitým stromům. Dřeviny plodící pro člověka toho také musí během jedné sezóny stihnout srovnáním neuvěřitelně moc a tak se jejich rytmus na začátku sezóny extrémně zrychlí a jede ve vysokém taktu až do podzimu.

Každý strom má proto rád jiný typ příběhu odpovídající jeho rytmu.

Například naše třešeň má ráda příběhy s dlouhým dějem a chce být součástí příběhu. Nepotřebuje vykládat vtipné historky ani zážitky ze světa, na to má špačky v koruně. Od člověka potřebuje slyšet, jak bude vypadat její okolí, s kým bude sdílet prostor (jaké dřeviny poblíž). Je to spíše realista, příběhy musí být i věcné a musí se stávat realitou.
Tomu odpovídá i údržba. Předjarní prořez následků zimy k odlehčení. Prosvětlení koruny (vyčištění hlavy) až z ní odletí špačci a nechat třešni časový prostor na vstřebání jejich vyprávění.

Vršek koruny naší třešně - foto Josef Mareyi
Vršek koruny naší třešně

 

Ořešák královský je velice zajímavý strom vědomý si své pomíjivosti a krátké etapy života. Je to filozof a platí na něj pouze příběhové úvahy ve stopách Mistra Konfucia. Jeho podzim končí tak, jak by člověk řekl mě je to jedno. Stejně tomu odpovídá i zdravotní stav kmene ořešáků. Často trpí houbovými chorobami, je mnohdy dutý a plný vody. I přestože je třeba zdravý, měkká dužinatá výplň je vyhledávaný prostor pro hmyz, ptáky a i slimáka jsem v koruně ořešáku potkal. Ten si užíval dutinu ve větvi na hranici vnitřní vody a vykusoval mycelium choroše sýrového. Až se dá říct, ořešák málo pečuje o své tělo. Jeho cíl je v nových malých stromech kolem něj. Spadané ořešákové listí má hnilobný průběh rozpadu, ale zpod hnilobné vrstvy vyleze každou sezónu mnoho mladých výhonků nových ořešáků. Jeho vztahu k tělu odpovídá i údržba. Kvůli křehkosti větví (očekávaným dutinám) se říkalo vždy ořešák se neprořezává, ořešák se láme při sklizni. Myšleno to asi bylo tak, že není potřeba být extra citlivý a sbírat ořechy jak meruňky. Suché i dlouhé větve se snadno lámou.

Naše jabloně se mnou nemluví. Vůči mě se chovají pansky, ale dcerky příběhy poslouchají pečlivě. Přes rané dětské roky je nestříhám zásadně a ani nijak extra nezačišťuji. Dětský rytmus odpovídá jejímu sezónnímu životu a spolu s dcerou, která na ní leze od první chvíle kdy se udržela větví, vypadají jak dva rošťáci v zahradě. Když se přidá i jedno další dítě, je to jako živá skupinka dětí. Odejde dcera a mě zase přehlíží. Moje příběhy poslouchá, kradmo, vím to, ale ještě jsem ji nepřesvědčil, aby se na mě podívala. Třeba konečně zabere tento příběh.

Vršek koruny naší jabloně
Vršek koruny naší jabloně

 

Maliník je jak vrabci na střeše, jako drbny na pavlači. Příběhů má tolik, že člověka ani nepotřebuje. Proto je nutné ho v životním prostoru cepovat. Je to jako ústupek jinému vypravěči za cenu změny příběhové linie. Jeho příběhy jsou hypnotické a když se do nich zaposloucháte, dostanete se do jejich zajetí. Zjistíte, že maliníku není nikdy dost. Buď pak se rozroste hodně on, nebo vy budete přesazovat a rozšiřovat nová teritoria.

 

Naše moruše je každá, podle druhu, jiná. Máme jich aktuálně v zemi šest a všechny mají jen jediný společný rys, že působí jako „princezna z dalekých krajů“. Zdvořile si vyslechne jakýkoliv váš příběh, ale nepotřebuje je. Nepotřebuje příběh, ale nesmí být sama. V kontrastu s obavami ze samoty působí zvláštně nutný prostor pro vlastní kořeny, který nerada sdílí. Ačkoliv jsou moruše mohutné vzrostlé stromy, jsou velice křehké bytosti a je možné je uhranout. Velice citlivě reagují na nešetrné zásahy v koruně i kořenech. V brzkém jaru při startu zelenění pupenů má reaktivní období, kdy je možné ji extra vyživit. Tento okamžik je potřeba stihnout už s ořezy a čištěním koruny tak, aby se princezna probudila do upraveného těla a šatu.

 

další jiné příběhy stromů příště 😉

Příběhy pro stromy II. Hrušeň

 

Trávník pro dítě

Trávník pro dítě

Nechci zde polemizovat, zda je univerzálně vhodná spíše směs do stínu, zátěžová, luční a nebo ta univerzální… Raději nezůstaňte u jednoho výběru a pokud zakládáte trávníky pro dítě, rovnou je zónujte vhodnou směsí.

Na první start je jednoduché koupit velký pytel osiva a rozesít. Následné dosevy už provádějte cíleně jako zátěžové cestičky, loučky určené k povalování se na dece, hřištní směs pro místa k hraní a luční směsi všude okolo.

Trávník má dítěti vonět i chutnat - foto Josef Mareyi
Trávník má dítěti vonět i chutnat

 

Když to myslíte vážně, využijte specializované nabídky dostupné na internetu a cíleně nakupte semínka jetelů. Dobře se s jetelem pracuje. Základní rozdělení v barvy „bílá“, s kobercovým nárůstem, a „růžová“, s keříčkovým vzrůstem, umožňuje pracovat jak s kontrastem barev tak i prostorovým projevem svého druhu.

Jetel plazivý - foto Josef Mareyi
Jetel plazivý

 

Jetel luční (Trifolium pratense), v barvě růžové, rád vytváří monodruhové ostrůvky a snadno se stane solitérní dominantou vyčnívající přes půl metru nad běžný trávník.

Když jetele ochutnáte, není v nich na chuti nic odpudivého či nepříjemného. Jak jsem viděl spotřebu při hledání toho pravého čtyřlístku, jemná hořkost na jazyku je u dítěte vítaným prožitkem.

Smetánka lékařská je bylina s širokým využitím - foto Josef Mareyi
Smetánka lékařská je bylina s širokým využitím

List pampelišky (Smetánka lékařská) ostatně chutná úplně stejně jako některé druhy vycepovaných salátů pěstovaných v brzkém jaru.

Jarní směs - foto Josef Mareyi
Jarní směs

 

Vše sami důsledně ochutnejte, jednoznačně nechtěné druhy vykořeňte a trávník v sezóně NEHNOJTE!
Dítě se pak doslova půjde napást, protože ono je to nakonec fakt dobrý. Když upustíte od představy vepřového k tomu 😉

Zapojte děti

Do tvorby prostředí a sklizně zapojte děti již v ranném věku

Jarní příprava semínek v sadbovači je výborná zábava a trénink jemné motoriky u malých dětí. Činnost je to každoroční a vaše dítě bude každým rokem vstřebávat více souvislostí v přirozeném běhu věcí.

Malým dětem je potřeba více ukazovat než vysvětlovat a tak buďte příkladem.
Udělejte spolu jeden sadbovač, na druhý zadejte úkol do každé připravené jamky vhodit jedno semínko (jedno semínko nikoliv semínko) a sami připravujte třetí sadbovač pro další semínka.

Děti zapojte do opakovaných činností co nejdříve. Sázení semínek je hra. - foto Josef Mareyi
Děti zapojte do opakovaných činností co nejdříve. Sázení semínek je hra.
Úkolujte a navádějte k samostatné činnosti a rozhodování - foto Josef Mareyi
Úkolujte a navádějte k samostatné činnosti a rozhodování

Koutkem oka pozorujte, jak po pár přesných umístění semínek vaše dítko získává jistotu a rozšiřuje limity úkolu o hry. Tu semínko s nadhozem, tu hod ještě s jedním v ruce. Pak semínka tudy cestičkou a vynechání těhle. Pak zpět na přeskáčku jako šachový kůň…Tiše pozorujte a budete zírat … 🙂

Na konci sezóny při sběru plodů budete slýchat radostné výkřiky plné hrdého tónu: „To jsme sázeli my s tátou…“

Sklizeň rajčat
Sklizeň rajčat