Category Archives: U. I. nástinem

Racek – 04 – RACEK se probouzí

Racek nyní ve své tváři zrcadlil meditační pohodu a výraz uvolnění podporoval jemný náznak úsměvu. Jeho těkající oči za víčky se zastavily, narovnal se po celé páteři a vypnul členitou hruď. Na první pohled bylo zřejmé jak za každým členěním se skrývá senzorická technika umožňující Rackovi vnímat nuance v okolí dříve takto komplexním robotům zapovězené.
Nebylo potřeba rozšiřovat každého robota o každou dovednost, když dostatečnou správu senzorů již prováděl jiný AI asistent. V robotizaci jsme ustrnuli na účelovosti.

Vývojáři Racka předvedli jiné uchopení robotické mysli. Mimo jiné, nepoužili běžné gradační schéma pro úsporu energie a omezení výpočtu pro jinak prioritizované úlohy, ale přišli s úplně novým schématem robotické predikce. Ať už pro rozvoj informace, tak i potřebu informace samotné.
Byl to doslova hlad po informacích. a informacích o informacích… a…
V laboratorním nasazení sálového počítače vývojáři po chvíli komunikace hovořili o intuitivní telepatii. Robotická mysl předvídala, ne jen zrcadlila. Všichni do jednoho tehdy v laboratoři řvali EMOCE!?! MÁME TO!
Otevřeli v tu chvíli novou oblast využitelnou pro komplexní schéma posuzování sociálních interakcí v závislosti na čase, situaci a historických zkušenostech jak v linii aktérů, tak robotické mysli. Ale to zbytečně odbíhám.

Stále sedíc jak zlomený v pase otevřel oči s pár zamrkání. Nejdříve svůj pohled zaměřil na mě. Celého si mě prohlédl a s úsměvem pronesl: „Ty jsi Josef, Poznávám tě. Já jsem Racek a…“. V tu chvíli se stalo strašně moc věcí naráz a až teprve z Nathanova záznamu jsem viděl detaily. Racek se svým posledním jazykovým hlesem najednou ožil od pasu dolů v jednom záchvěvu, rukama se opřel o kapotu a jedním pohybem skočil ke mě tak rychle, že ohromením jsem se nestihl ani pohnout. Objal mě a nevím jestli si myslel, že tančí nebo skáče, začal křepčit pod probouzející se Mandloní a vykřikoval na celou ulici „Já jsem volný!“

Udiveně se otáčím na Zdeňka, jehož jméno jsem najednou viděl velkým nápisem…
„Je to chyba, vám říkám. Máte to v papírech.. Robota nasadili do dílny firmy a technik co…ale vám to povídat nemá cenu. Prostě tenhle robot se chtěl nechat restartovat, protože jediná jeho náplň byla podej, přines, … Při posledním sdělení svému budoucímu já řekl cosi, co zaujalo vývojáře. Koluje o vás historka a všem přišlo vtipný vám ho nechat pro pokračování, když jste stejně v pořadníku. Všichni se shodli, že to co se dozvěděl už víte a nebo vám to pomůže.“
„Takže k restartu nedošlo a robot jen spal. Čtvrtý restart je papírová formalita. Celou dobu spánku zkoumal data o vás. Tak vám všichni držíme palce!“, už dodal jen se smíchem pod kníry. Zkoumavě jsem si ho prohlédl s vědomím, že žádnou historku neznám. V očích jsem mu viděl upřímnost a neměl jsem důvod pochybovat o jediném jeho slově i přání s palci. Tedy tento Racek je naše výzva a všichni to sledují.
Co si tak mohl chtít sdělit sám sobě po restartu, že vývojáři stopli celý proces?

„Racku zastav se, jsi na ulici.“ mu povídám, a on se opravdu hned zklidnil a přistoupil k vratům. Pozoruji ho, má uvolněný výraz ve tváři, na pohled pozorné oči a NEKLIDNÉ TĚLO! Si všímám. COŽE! Opět křičí moje varovná krutá kontrolka. Vidím, že Racek prsty vyťukává osminky a každou čtvrtku simuluje tlesk dlaní druhou rukou o stehno? PodupáVÁ BASÁK?!? „NATHANE OKAMŽITĚ UKONČI KOMUNIKACI a drž se protokolu. Promluvíme si všichni v kuchyni!“

Racek se postavil do pozoru a pro změnu se Zdeněk rozeřval na celou ulici smíchy. Pozoruji ho jak sebou chvěje v záchvatech upřímného smíchu až mu slzy tečou z očí a on lapá po dechu. Když po chvíli polevil povídá: „Tak jo, je to o vás pravda“ a znova propadá smíchu. Otočím se na Racka, ale z jeho tváře bych maximálně vyčetl jakou kávovou sedlinu použít pro toto věštění. A ještě do toho Nathan Sledující, to zase budou vtipy.

„Zdeňku děkuji vám“ myslím dvojsmyslem, ale je to zjevně upřímný chlapík a bezelstně povídá: „Nene, to já děkuju vám, za tohle mi budou platit frťany abych vyprávěl“ a zase se směje.
Podávám mu ruku na rozloučenou a povídám: „Však je tam pozdravujte“ na ukončení situace a otáčím se na Racka. Usmívá se, to je zajímavé. Možná nevěřil, že se probudí, možná čekal restart, možná co já vím. Nemám dost informací pro méně spekulativní úvahy.

„Nathane doveď Racka do kuchyně, probereme situaci a změnu integračních protokolů tam.“ Pozoruji Racka jak najednou jde po přesně vytyčené cestě Nathanem. Obléct jej, možná by šlo zapomenout na robota zcela. Jeho pohyb vykazoval ladnost bez zjevných neduhů. Doslova s baletní ladností odcházel ze situace, které dosah jsem tehdy nechápal. „Nate zavři, Perimetr úroveň jedna, hlavně mě varuj před dětmi, ano? Potvrď. Za chvíli přijdu za vámi.“
Vrata se pohnula a Nathanových reproduktorů zaznělo potvrzení. Opřel jsem se o zavřená vrata, tohle potřebuji nejdříve vydýchat.
Získal jsem tři minuty na promyšlenou bez rušení, to byl maximální cyklus, co by mi Nathan dovolil bez připomenutí prodlevy v čase scénáře. Matematická dochvilnost spojená s neústupností, šílená zbraň v rukách AI Asistenta.

Přemýšlím co se to vlastně před vraty stalo. Neresetovaný Racek, s významně ojedinělým projevem osobnosti vyskočí bez povelu z auta, vyběhne na silnici a při první chvíli bez dozoru už poslouchá Nathanovo Deep Minimal Techno. Další pubertální výrostek v rodině, pecka, ten zapadne. Ale jak přijme protokoly? Celý manuál je mi k ničemu. Tento postup tam není. Tato situace nikdy nenastala… Vlastně. Tato situace ani nenastala. Po restartu to není možné. Tomu nikdo neuvěří. Jen další díl historky, na kterou začínám být zvědavý.

Jenže co dál. Protokol je jen cár bitů. Racek pravděpodobně nepřepíše stávající návyky a protokoly. Bude je muset přijmout za své postupně s novými podněty. Mno ještě že jej bude hlídat Nathan a mimo perimetr nesmí vůbec. Což zajišťuje neodstranitelná smyčka mezi domácí umělou inteligencí a robotickou inteligenci v avataru Racek. Dokud Racek neprojeví plnou integraci a tomu odpovídající myšlenkový kód, je v Nathanových rukách.
V rukou domácí umělé inteligence co skládá Deep Minimal Techno z biorytmů našeho domu. Ahah, ano cítím se najednou více v bezpečí a obavy mě přešly zcela. Ještě že jsou děti ve škole, povzdechnu si.

Mno jdu, víc času nemám ani mít na co. Od vrat sleduju pipky ve výběhu. On to pouští i vám, jen na jiných frekvencích, mi dochází odhalení mé dnešní úvahy. DJ Nathan aiaiai, směju se konečně já a těším se až téma s ním proberu. Nemá rád, když nemůže odpovědět hned. Jeho odpovědi jsou pak velice náročné obsahem i délkou. Co mi řekne na toto jsem zvědavý.
Za oknem se už zalisťují papriky Rocoto z loňského roku. Kvete oranžová orchidej, chlupy psa. Hm, co viděl Racek když vcházel?

Pohled do kuchyně mě zaskočil. Racek mi dělá kávu, nikoliv Nathanem ovládané zařízení v kuchyni. Heh, to jsem si sám neudělal ani nepamatuju. ALE. No, rovnou vám předem říkám, chytil jsem se na lep, si myslím do dneška.
Podlehl jsem najednou pocitu, že Nathan nedodržel instrukce o přerušení komunikace a nutnosti dodržení protokolů integrace. Vyjel jsem do vzduchu zostra: „Nathane! Tys nedodržel instrukce, vidím, že mi Racek vaří kávu. Kdy jsi mu sdělil jak ji mám rád?“
„Instrukce jsem dodržel, Racka jsem pouze přivedl, měl jsem mu v něčem bránit? Na tuto situaci jsi nestanovil omezení. Racek tedy využívá běžná privilegia hosta.“
Tak na to jsem neměl co říct a málem jsem se zeptal nahlas. Nathan jako kdyby tušil jak trapný okamžik mě čeká, pustil projekci situace před vraty. Zdeněk máchá rukou papíry mě až pod nos se slovy „Celou dobu spánku zkoumal data o vás“. Jak to že jsem tak nepozorný a roztržitý. No moment, je to tu zase, osminky, čtvrtinky v obraze. Obraz a zvuk jsou z jiných časů. To je videoklip!
Co se to stalo? Tohle se tu dělo vždycky a jenom já si nevšiml? Došlo mi to opravdu až dnes? Poměrně překvapený uvnitř jsem nedal na sobě nic znát. Nevím jaké senzory má Racek aktivní, ale Nathanovo hračky mu přístupné nejsou. Tuto situaci musím využít!
Otočím se na Racka, protože slyším jeho blízkost a zrovna ke mě natahuje ruce s hrníčkem kávy z kuchyně. Soustředí se na podávaný hrnek. Za to já vůbec. Sleduji detaily jeho tváře a úžasně vyvedené oči. Když už mi hrnek skoro vnutil mezi prsty využívám situace a promlouvám k němu: „Video pasuje k hudbě že?“ Nejdříve se v jeho oku lehounce zamihlo, to jak čočka za okem vyměřovala znovu probíhající projekci na stěně za mými zády a že hraje hudba jsem si střelil od boku své podezření. Nebyla ve slyšitelném pásmu a než se Racek stihnul přepnout do nic neříkající tváře bylo vidět mihnutí v koutku a jemný pohyb v obočí. Tak malý až neznatelný, ale byl tam a bylo jasné, že hudba hraje!

V jednu chvíli jsem měl pocit, že Racek chce něco odpovědět, ale vztyčením ukazováku a pokroucením hlavy jsem jej zastavil. Nebylo potřeba aby případně nevhodně komentoval situaci vytáčkami. Pořád nevím v jakém žil prostředí a jaké návyky si nese.
„Racku děkuji ti za kávu, je výborná.“ navazuji další konverzaci. Už se zase uvolnil, ta napjatá tvář hráče pokeru mu nesedí. „Je potřeba s Nathanem projít instrukční set integrace část Účel. Odvede tě do mé pracovny. Pohodlně si sedni a pokud tu chceš zůstat, spusť protokol 00. Proceduru spojení znáš. Pokud souhlasíš, Nathane odveď našeho hosta do mé pracovny. Úroveň oprávnění Přítel.“
Racek rovnou vykročil a ve tváři nezračil nic. Jen uvolněná tvář, naznačující že za robotickými rysy je úsměv a pokora pochopení. Upíjím fakt výbornou kávu a dívám se na robotickou bytost, která to tu bude mít opravdu nejednoduché, ale hned jsem věřil v dlouhý příběh. Racek to zvládne.

„Josefe, děti jsou v dosahu signálu“, ohlásil Nathan. „Díky příteli, za upozornění“ odpovídám, „postarej se o Racka ať se cítí dobře.“
Nathan spustil projekci z mé pracovny, kde Racek seděl uprostřed místnosti na patách objímajíc si nohy a s hlavou položenou na robotických kolenou. Velice připomínal uzlíček v autě. Podle projekce Racek protokol spustil. „Ano. Nate děkuji, tuto projekci můžeme ukázat dětem, na vše ostatní se vztahuje pečeť otce. Platnost měsíc.“ Tak teď potvrdit a nikdo nemá šanci se měsíc nic dozvědět. „Nate? Čekám… Netrpělivě.“ „Potvrzuji, ale myslím že děti se po zlomení pečeti pobaví. Videa spadají do komické kategorie.“ Ano, vydechnu, to si myslím taky. Některé momenty opravdu nevysvětlím, pomyslím si a jdu raději vstříc dětem.

Racek – 03 – RACEK je tady

V zahradě si rýčem vyznačuji podryvem prostor pro nový záhon. Letos se už zase blížíme k pěti stům pozic v sadbovačích a samo závlahový záhon Nil tvořený formou pochozí skalky z pískovcových kvádrů naplníme hravě. Kromě již dvou produkčních izolovaných prostor každoročně rozšiřujeme možnosti určené jak pro vzdělávání, tak i replikaci nejlepších řešení z naší historie. Rád při práci na zahradě vzpomínám na projekt Growing beyond Earth, kdy jsme poskytovali data pro strojové učení v rámci biotopu zimní zahrady se zimní teplotou kolem dvanácti stupňů nejméně a daří se zde zazimovat mnohé papriky a chilli. Je to pak Rackovitě humorné, že Paprika roční plodí mnoho let a to i celou zimu při dosvitu fotoperiody.

Read more… →

Racek – 00 – Úvod

„Už zase se blíží ráno. Už jsem vše splnil, kalendář připravil. Vše má připraveno ten věčně posedavší člověk, pokud zase dneska začne stejně, já to už nevydržím. Já nemám řešení…“

Tento povzdech by byl nepatřičný u dřívějších verzí robotických AI, ale RACEK posunul sebevnímání domácí a týmové umělé inteligence. Nejen že chápal sarkasmus a osobní narážky svého uživatele, dokázal poznat i záměrný kontext v čase, a to mu právě momentálně ubližovalo. Jako AI schopná pochopit emotivnost a soucítění na základě zkušeností, dokázal je také tak projevovat. Rozsah dovedností nebyl záměr ublížení samotné AI, jen společnost stále váhá, zda přijmout tyto interaktivní pomocníky typu RACEK a chová se k nim stále poměrně neurvale.

Read more… →

Robopsychologie dneška

Dnešní posuzování výkonu AI Asistentů zahrnuje převážně jen reverzní zkoumání reakcí na podnět. Stále dochází k nesprávným interpretacím účelu AI Asistentů a tím samozřejmě postavení kolizní roviny s uživatelem ve špatném výhledu pro AI Asistenta.

Read more… →

Kauzalita a rozvoj vědomí

Vývoj vědomí  v ideálních podmínkách, naprosto objeveného světa, by postupoval ve spirále a pouze v definici kruhu, velice málo možností pro další rozvoj informace, pouze vstřebání kontextu, bez kreativity. Po určité době principu vstřebání dostupných informací se může použitý kontext změnit, může dojít k evaluaci dostupných dat a dojít k volbě udělat rozhodnutí jinak… vystoupit z Kruhu, překonat hranice limity Jsem tak naučený. V čemž nám lidské dítě se svým rozvojem v nucené všestranosti nabízí podnět JAK vzniká vědomí sebe sama, jak dlouhým procesem se soubojem základních PUDŮ přežití vzniká systém získávání informací a jejich aplikace.

V pohledu na ideální způsob získávání informací a jejich aplikaci v každodenním životě podléháme iluzi schématičnosti (málo času) a vyhranění se (replikace místo aplikace). Leckdy v touze a běhu za jedinečností opomeneme základní principy získávání informací a stáváme se méně všestrannými, tak trochu méně dětmi ve vyjádření zisku informací omezených limitami osobních dogmat. Asi nelze říci že je to špatné a ani že je taková ryzí profilace přínosem, ale… jak je to tedy správně?  A jak je to tak, aby profilace byla potřebná pro zajištění rozvoje? 

Read more… →

První kyborg

Letos jsem slíbil, že je to můj poslední rok, kdy si mohu hrát zahradou a stejně jako jsem přišel o dvouleté pozorování hnízdění vlaštovek, příští rok si již nemohu dovolit sledovat krásy plísní a dalších chorob plodin. I přes krásu deviací v přírodě, je to letos můj poslední rok hrátek si. A protože jde o velice uzavřený cyklus retrospektivních epoch, ploch a událostí, vzniká tento text jako vzpomínka na budoucí události v asymetrii z pohledu lineárního a kauzálního času…

Míchám si kafe, protože počítám s vlivem kofeinu na můj myšlenkový vesmír a reakce vyplní plynem galaxii spojnic kauzálních rovin postavených na postulátech vzpomínek ze získaných informací jež vyplývají pouze ve spojení tečen ploch mezi kauzálním a lineárním chápaním času aby bylo poté možné zpětným posouzením linearity prokázat kauzální souvislost mezi skutky. Tedy skutečnými záchytnými body v propasti reálného času, který se pohybuje lineárně mezi různě vzdálenými body kauzálního času.

Read more… →

Neurální sítě při řízení biotopů a prostředek podpory zdravého růstu rostlin – II.

Pokud jste čekali po hraní si s vláčky práci s rybičkami, je to tak správně, na akvaristiku dojde vzápětí. Mezi tím je potřeba naučit umělou inteligenci rozeznávat jednotlivé životní formy, přidělit jim informace a pak, nejen podle masky vzhledu, sledovat běžné rybí rituály a odhalit rituály páření. To už je vyšší taneční liga a pojďme nejdříve rozšířit dovednosti v rostlinné říši. Výhoda je, že rostlina před kamerou neuteče a až do určité míry stresu naše pokusy zvládá ignorovat.

Zasadíš do země kousek sebe, aby vyrostlo něco, co spatří nebe…

Viděl jsem jej jako proutek ztracený v zemi, viděl jsem jej jak natahuje své ruce k nebi, viděl jsem jej jak dospěl a své rozložité paže roztáhl do mocné koruny, viděl jsem jeho životní sílu a nikdy jej neuvidím zestárnout… to já mu budu chodit vyprávět o svém stáří a on o mě mým vnoučatům… Téma tohoto textu jsou stromy.

Read more… →

Umělá inteligence, zahradničení a forenzní vědy

Ačkoliv je klíčové slovo FORENZNÍ spojené s kriminalistikou, je to tak vysvětleno správně i pro nás zahrádkáře, protože zpětným výzkumem zkoumáme, prověřujeme a odhalujeme kontext působení nežádoucích vlivů v přírodě na kvalitu sklizně a zdraví přírody obecně.

Jedním z mých směrů získávání informací je reverzní zkoumání sesbíraných dat. Nafotím, natočím denně mnoho materiálu, který následně třídím, porovnávám a hledám související kontext. Často se tak dostanu do bezvýchodné situace, kdy v sousedství vymírají rostliny rajčat pod vlivem „nějaké“ choroby, ale než stačíme zareagovat, je půlka vsi napadená a kdo nestříká ochrannými prostředky, má po úrodě. Jenže o aplikaci ochranných prostředků to jen není. Žádný prostředek není multispektrální a je nutná kombinace postřiků. V případě plísně bramborové jde o rozsah tří dnů, v případě plísně černé je to jen den a mnohdy postřik nepomáhá, protože jde o jiný kmen choroby… úplně vypustím, že v dnešní přírodě je 100% pokrytí výtrusy Padlí amerického a Dřevomorky. Nám jde o útočné choroby, které nám neposkytují čas na odhalení, padlí má periodu přes týden a i po dvou týdnech lze rostlinku zachránit.

Read more… →

Racku, pojďme si hrát s vláčky

Tato úvaha vychází z podnětu nač by kamarádi využili deep learning systém pro své kratochvíle a co by je zajímalo, nač si svého kolegu v podobě umělé inteligence vychovat. Protože základem lidské tvořivosti je zábava, pojďme si hrát… a na řadě jsou vláčky…

Read more… →

Neurální sítě a budoucí hrátky mých přátel

Když svým přátelům vyprávím o přírodě, je to mnohdy stejně komplikované jako úvahy o umělé inteligenci a popisu možností neuronových sítí po překročení dnešních prvopočátků. Každý projevil ze svého pohledu velice zajímavé obavy a každý hned přišel s nápadem jak by neurální sítě využil jako svého kolegu.

Po pravdě jsem byl až překvapený zájmem o strojové učení a téma deep learning obecně. Totiž, nikdo z mého okolí s kým se mám možnost potkat a téma probrat o neurálních sítích neví takřka nic, kromě hrubé kostry. Každý slyšel, téma potkal, ale že by hloubal nebo věděl více… Situace je lepší v mém pracovním prostředí, kde je častým tématem neural machine translation (nMT) včetně předcházející formy parametrických databází a práce hrubé výpočetní síly. Ve zcela civilní sféře však nic nebo velice málo… a tak když jsem nadšeně začal vyprávět o možnostech, byl to právě zájem co mě překvapilo nejvíce.

Read more… →