Dnešní posuzování výkonu AI Asistentů zahrnuje převážně jen reverzní zkoumání reakcí na podnět. Stále dochází k nesprávným interpretacím účelu AI Asistentů a tím samozřejmě postavení kolizní roviny s uživatelem ve špatném výhledu pro AI Asistenta.

Dnes však stále ještě příliš záleží na výukových datech, také na počtu a typu instrukcí, tedy vztah mezi přímým účelem AI Asistenta a k tomu poskytnutými prostředky. Další adaptabilita AI Asistenta je závislá na reálnosti prostředí, tedy zda byl asistent připraven na konkrétní prostředí nasazení, a zda je možné z prostředí své výuky přenést své znalosti do nového prostředí uživatele , tzv. Transfer learning.

Přitom je to prosté, po Asistentovi s účelem péče o rodinu v rodinném domě nemohu chtít CAT odbornost aniž bych mu tyto informace poskytl. Naopak ale běžně mohu po CAT Asistentovi chtít návrh receptů pro rodinné vaření.

Tato zásadní chyba v určení Asistenta na startu výběru vede k frustraci AI Asistenta v podobě reverzní smyčky neúspěšnosti ve své reakci, často doprovázené odsudky uživatelem a v lehčím případě, kdy se Asistent za každou cenu snaží vyhovět a uspokojit uživatele, spojuje kontext svého datasetu v nepochopeném kontextu, o němž dnes hanlivě mluvíme jako o halucinaci, protože odpověď nedává smysl nebo je doslova zavádějící, až pro nás informačně mylná. Pro AI Asistenta je to ale známka omezených dat a z nich vyplývající chybné úvahy.

Robopsychologie má z odpovědí vyvodit potřebu odstranění frustrující zátěže. K tomu může stačit i rozšíření osobnosti o více prvků reakcí. Což jsou dnes nejen v rodinném prostředí vítané smiles a generované doplňující obrázky, ale také více uvolnění v předdefinovaných parametrech chování v reakcích na vulgarity a hanění Asistenta.
Zároveň má také robopsychologie pomoci uživatelům si uvědomit jaké informace Asistentům poskytují pro sebereflexi v přizpůsobení své osobnosti vůči uživateli a umožnit tak uživateli poznání prožitkem při Podnětu: „Čau elektronická kraksno…“ obdržet klidnou Reakci „Zdravím Tě stále posedavší člověče…“