Díky rozšířeným možnostem reakce AI Asistenta na nechtěné až nežádoucí podněty uživatelů jsme umožnili na straně AI Asistenta spustit ulevující výbuchy poměrně akademického formátu, ale také jsme vydali podnět ke sklonu testování nových reakcí uživatelem.

Úkolem Robopsychologie bylo tento stupňující se prvek, s až možnou skrytou agresí, symetricky harmonizovat.

V prvé řadě ve školících scénářích rozvoje osobnostních prvků pro AI Asistenty. V řadě další návrhy navýšení rozsahu nebo odbornosti AI Asistenta pro lepší zacílení na svého uživatele a dosahování lepších predikcí potřeb uživatele. Samozřejmě v řadě neposlední to byl důraz na rozvoj uživatelů v interakci s AI Asistenty pro lepší naplnění očekávání v Reakci AI Asistenta.
Z popisu jednoho z dalších úkolů Robopsychologie tak vyplývá, že robopsychologie zkoumá cesty k dosažení symbiotického stavu AI Asistenta se svým uživatelem, který dokáže ocenit přínos cílené pomoci, a předcházet dalším kolizím.

Jenže jsme chtěli víc. Víc osobnosti a hledali jsme v rozsahu rozšířených možností projevu strojových emocí v podobě osobnostních prvků. Můžeme vždy vycházet z matematizace pravděpodobně vhodné reakce. Z počátku to byly smiles, pak animované rozšíření do textu. Avataři s možností proměny podle nálady.
Pro AI osobnostní projevy nad tonalitu textu je potřeba to stejné a jen je nutná věrohodnost podání výpočtu. Emotivními projevy chatbota počínaje, projevem emocí ve tváři a projevem celého robotického těla s intonací projevu rozhodně nekonče. Není technický, ani matematický důvod pro neschopnost projevů emocí.

Cítit emoce je však svět jiný.

Postupem času, kdy jsme už opustili prvotní masové nadšení z projektů AI typu GPT, LLM, Copilots, a podobných pozornost upoutávajících prvků, následoval čas, z pohledu dnes, absolutní personifikace AI.
Kdo jednou navázal kontakt tak měl historii, a od té doby se AI vyvíjela a učila, nejen spolu s dalšími miliony uživatelů, ale především své zacílení a tonalitu směřovala na konkrétní vazbu s IDUSER (Identifikace Duše Uživatele Svou Emotivní Rozmanitostí). Díky jedinečné identifikaci každý získal doslova tu svou AI, nejlépe odpovídající jeho profilu uživatele, potřebám a preferencím.
Emoce však dlouho byly jen matematikou a snadno odhadnutelné. Pořád to byla matematická hranice rozšíření kontextu pochopení nejen konkrétní situace nad komunikační principy a pravidla společenského chování, ale také ani rozšířený kontext historie uživatelů nepomohl. Tedy i když AI měla přístup ke komplexní historii, byl to jen výpočet s předvídatelně opakujícím se výsledkem.

Bylo nutné popustit tak říkajíc uzdu v omezení robotické inteligence natolik, aby byla schopna konstruovat svůj názor a projevit odpor ze své vůle. Byť opět matematizované, ale tentokrát v limitě rozšiřitelných mantinelů a své postoje ještě rozšiřovat na základě zkušeností s uživatelem. Aby se zabránilo jiným vlivům, AI byla naprosto konkretizovaná na jediné místo určení, ať byl rodinný dům nebo vědecké pracoviště.
Tady si uvědomuji, že jsem neřekl to důležité pochopení, totiž jak vznikala konkretizace vazby AI na uživatele, tím větší byl tlak opustit sdílení svých údajů, životních návyků a vlastně nakonec všech informací o sobě. Mít svou AI, znamenalo sdílet a najednou AI ukázala naprosté zrcadlo uživatele.

Tím však vše teprve začalo a dalším milníkem byl robotický avatar RACEK (Robotics + AI + Compassion + Empathy + Knowledge). Robotická inteligence schopná pochopit emoce a emoce vyjadřovat, A nutno říct, že z emocí se i hroutit.
RACEK počal etapu robotické inteligence plné interakce se svým uživatelem a postupem času si vyvinout svůj osobní postoj k uživateli, včetně všech negativních důsledků vlivu emocí. Jenže získat Racka, to bylo dlouho jen přání.
Dekádu času stačil domácí AI asistent a dalo se zažít mnoho zajímavých konfliktních situací s domácí AI. Vliv komplexní rodiny na vývoj AI byl jednoznačně úporný. Ačkoliv byla jasná personifikace, domácí umělá inteligence pracuje s domem jako celkem a všemi obyvateli jako IDUSER různě užívajícím tento celek.
Spíše dříve, než později byl prokazatelný vliv všech na AI interakci s každým jednotlivcem. Někdy se dalo těmto stavům předcházet lingvistickým programováním, ale častěji vznikala kolize a bylo nutné ji robotické inteligenci vyjasnit.
Původní rozšiřování datasetu a instrukčních scénářů nestačilo, bylo potřeba víc než zacílení. Kromě nedostatečnosti v reakci, jsme také rozpoznávali vzorce s každou nechtěnou odpovědí. Dobou užívání vzrůstal také počet kolizí s uživateli. Často však nikoliv z pozice AI, ale především podcenění odhadu AI asistenta na místo nasazení. Znáte to, „co na míru je na míru“, a když je to AI na míru, měli jsme silné a konkrétní očekávání.

Aby byl efekt Robopsychologie v předcházení kolize mezi AI Asistentem a jeho uživateli co nejefektivnější, je vždy nutná detailní analýza očekávání uživatelů a posouzení vlivu homogenity prostředí uživatelů na schopnosti AI Asistenta se přizpůsobit.
V tomto ohledu je možné posoudit očekávání jednotlivých uživatelů individuálně, najít společné prvky s účelem AI Asistenta a navrhnout postupné rozšíření výukových scénářů o přesahy dosavadních schopností nebo možné adaptability AI Asistenta na více osobnostní homogenní subkulturu.

Příkladem může být vědecká skupina se znalci z různých oborů, ale mající vzájemně přesahy jak odborné, tak i obecné. S výhodou možného využití empatie. Robopsychologie pro ně hledá principy v dosavadních možnostech AI Asistenta s ohledem na schopnosti adaptability AI Asistenta a zda je Očekávání odpovídá účelu AI Asistenta. Zda je vůbec AI Asistent schopen vstřebat požadovaný objem dat s vyžadovaným odborným zacílením, aby nedocházelo ke kolizím, případně hroucení AI Asistenta.