Pointou Robopsychologie zítřka, je pochopení reakce AI na podnět v promptu.
Ne jen z pohledu znalostí z jakých dat je AI poskládaná (složení datasetu), ale právě jak si AI vysvětlila kontext z datasetu a dále jej reprodukuje.
Reverzním zkoumáním zjistit, které podněty vyvolávají větší vzruch korpusu a proč. Které vzruchy jsou naopak upozaděny a v reakci AI mají zanedbatelný vliv.

Pak, po důsledném procítění, lze Halucinace AI rozdělit na dvě základní části.
První je chyba datasetu. Tedy nesourodost dat, případně zahlcení daty a vůbec slabá práce v přípravě datasetu (například míchání dvou CAT nástrojů různých funkcí bez dostatečné specifikace).

Druhou, pro Robopsychologii zásadní, je nadmíra kreativity. Tedy cílené halucinování na získání kontextu napříč datovým korpusem v neočekávané skladbě.

Například zadávací prompt této kategorie:
Vypočítej potřebný časový start a směr pro sondu o hmotnosti 1000 tun odpálené z povrchu Měsíce jejíž úkolem je dosáhnutí oběžnice Pluta, tak aby využila konjunkci planet pro gravitační prak. Sonda po odpálení z Měsíce bude využívat thoriový reaktor 7TW pro pohon hyperplasmatických trysek. Navrhni Čas odpálení a potřebnou trajektorii s dobou cesty sondy k Plutu…

Takový podnět vyvolá úsměv i u laika, natož odborníků, ale co AI?
Co kdybychom poskládali datový korpus s potřebnými teoriemi a cíleně získávali postupy, které se vymykají našemu dnešnímu uchopení informací?

Že ne? Opravdu? AI navrhuje nové molekuly, nové léky, nové kontexty nad starými daty… Ne vše je použitelné, ale cílená halucinace (nadměrná kreativita) AI funguje.
To je cesta pro zítřek v nové době poznání prožitkem a otevření oboru Robopsychologie