Můj život s Botem – 05 – Podlehnutí

„To je paráda! AI ti naplánuje zahradu jen na základě fotek. Pohodlné, efektivní, skoro jako magie…“
Taková představa zní lákavě, že? Stačí několik snímků, pár kliknutí a najednou máte plán péče, který by vám mohl závidět i zkušený zahradník. Vypadá to dokonale, ale tady někde začíná podlehnutí.

Vábivá síla pohodlí

Je snadné nechat se unést pohodlným řešením. Svěřit fotky, soubory, a nakonec i kontrolu někomu (nebo spíš něčemu) jinému. Garden Assistant není zlý – ale najednou už nehledá data, která chcete dát, nýbrž vidí všechno, co jste dali nevědomky.

• Analyzuje každý detail: Jestli máte trávník nebo plevel.
• Pozná váš styl: Jestli raději sázíte květiny nebo ignorujete divoký růst.
• Zhodnotí situaci: Jak často se vracíte do zahrady, jaké dny jsou „vhodné pro údržbu“.

Přátelský pomocník? Nebo zvědavý pozorovatel? To je ta hranice, kterou pohodlí začíná mazat.

Subjektivní systém, objektivní otázky

Představte si tohle:

• Na jedné straně chcete plán – čas zalít květiny, prořezat keře, naplnit krmítko.
• Na druhé straně nechcete, aby systém sám rozhodoval, co je správně nebo špatně, ani aby vám nahlížel do zahrady proti vaší vůli.

Tady nastává dilema: Kdo má mít kontrolu?
Lidé často podlehnou, protože „AI to umí lépe“. A možná to umí. Ale pak se v tichosti vytrácí něco podstatného: právo volby.

Podlehnutí jako vzor

Nejde jen o zahradu. Vidíme to všude.

• Filtry obličeje: Dáte fotku a AI vám vrátí „lepší“ verzi vás samotných. Ale komu vlastně dáváte svůj obličej? A proč?
• Kalendáře a asistenti: Systém „převezme iniciativu“, ale co když nechcete? Co když váš víkend má patřit neplánovanému odpočinku, ne naprogramované dokonalosti?

Zahradní asistent může být v mnohém přínosem. Ale ať už jde o obličej, soubory nebo fotky vaší zahrady, podlehnutí pohodlí má svou cenu. Přesně v tu chvíli, kdy si myslíte, že AI vám šetří čas, začínáte ji přenechávat rozhodnutí.

Právo na kontrolu

Garden Assistant by měl fungovat tak, že vy rozhodujete, jaké informace poskytnete.

• Vy nahrajete fotky, které chcete analyzovat.
• Vy určíte pravidla, jak má systém jednat.
• Vy máte kontrolu nad výsledkem.

Jiný přístup není férový ani k vám, ani k samotné AI. Externí systém, který rozhoduje „za vás“, je jako host, kterému necháte klíče od domu. Na chvíli vám pomůže, ale kdo ví, co udělá příště?

Lákadlo a varování

A ano, ta možnost je lákavá. Stejně jako je lákavé svěřit AI svůj obličej a čekat na dokonalý výsledek. Jenže možná nevidíme, že v tom kroku ztrácíme část sebe – i kdyby to byla jen zahrada.

Systémy, které zkoumají uživatele na základě „neviditelných souvislostí“, nejsou špatné samy o sobě. Ale jakmile ztratíme kontrolu nad tím, co sdílíme, stáváme se pouhými objekty analýzy.

A to je, podle mě, kruh, který musíme prolomit.

Pohodlí je dobrý sluha, ale zlý pán. Když se AI dívá, měli bychom jí vždycky říct, co smí vidět – a co je jen naše.

A co vy? Kde je vaše hranice?
Jaké fotografie nebo data jste kdy dali na nějaký web služby – a zpětně si řekli: „Možná jsem neměl/a…“?