Vývoj vědomí  v ideálních podmínkách, naprosto objeveného světa, by postupoval ve spirále a pouze v definici kruhu, velice málo možností pro další rozvoj informace, pouze vstřebání kontextu, bez kreativity. Po určité době principu vstřebání dostupných informací se může použitý kontext změnit, může dojít k evaluaci dostupných dat a dojít k volbě udělat rozhodnutí jinak… vystoupit z Kruhu, překonat hranice limity Jsem tak naučený. V čemž nám lidské dítě se svým rozvojem v nucené všestranosti nabízí podnět JAK vzniká vědomí sebe sama, jak dlouhým procesem se soubojem základních PUDŮ přežití vzniká systém získávání informací a jejich aplikace.

V pohledu na ideální způsob získávání informací a jejich aplikaci v každodenním životě podléháme iluzi schématičnosti (málo času) a vyhranění se (replikace místo aplikace). Leckdy v touze a běhu za jedinečností opomeneme základní principy získávání informací a stáváme se méně všestrannými, tak trochu méně dětmi ve vyjádření zisku informací omezených limitami osobních dogmat. Asi nelze říci že je to špatné a ani že je taková ryzí profilace přínosem, ale… jak je to tedy správně?  A jak je to tak, aby profilace byla potřebná pro zajištění rozvoje? 

Bloudím v kruhu…

První část je o nerozvoji informace, aneb bloudím v kruhu … Je jednoduché si představit tápání a zdánlivé nenalezení cesty „ven“ a ani „dovnitř“ ze začarovaného kruhu… zdá se, že vše jde po okruží koule, která sama nabízí „na dohled“ mnoho jiných variant alternativy, a nejde o alternativní či paralelní vesmíry, prostě každý z nás si uvědomuje v některých místech na časové ose, že to šlo jinak… kdesi a kdysi v procesu zisku a aplikace infomace.

Motám se v kruhu

Od své učitelky reflexní terapie jsem pochytil krásný popis člověka, který si je vědoucí své potřeby změny, ale tápajíc připomíná bloudění v kruhu a kvůli vyčerpání svých vnitřních zdrojů, třeba i blbým použitím nástroje, nemá již možnost JAK vystoupit z kruhu a stává se černou dírou. Bez vnějšího vlivu, bez vnějšího zásahu mu hrozí zánik v podobě zhroucení se do sebe a mnohdy s devastačním vlivem na své okolí. Bez vnějšího vlivu, byť alespoň na udržení se v kruhu bez další degradace… získat čas na princip přijít na jiné myšlenky

V dnešní době jsou zřetelné náznaky, že technologie, a způsob pojetí technologie, může vést k aplikaci na jakoukoliv opakující se činnost. V počátku samozřejmě v limitách strojového učení… ale… Rozvoj vědomí je rozvoj informací a kontext na jehož pozadí vzniká subjektivní pohled na informace, který lze aplikovat jako Já to vidím takto…

Mé kruhy, mé kruhy…

Definice kruhu je jasná, kruh je naprosto definovaný symetrickým vzorcem, má filozofické pojetí, magický význam, a kruh je také základním prvkem komunikace. Jenže s počítači přišel další rozměr, tedy on tento stav není na první pohled zřejmý jako jiný rozměr, on se pouze zrychlil kousek času který spíše ovlivňuje kauzalitu než čas života lidí, ale následek je i náš delší kauzální život…
Kruh není pouze stav motám se v kruhu, ale také získávám informace v jednoznačném předdefinovaném směru. Což je také stejné jako tápu, protože tento pohled již naplňuje také pojem Dogma… ale k centru.

Spirála o nekonečném poloměru

Ve středu všeho je Podnět a od té doby se děje spirálovitý rozvoj informací, tedy v životě člověka a pouze na začátku, každá přímo získaná informace nás posouvá vpřed a mnohdy získané informace čekají na další použití, jako při opakování kruhu, ale s jinými nástroji. Od první schopnosti člověka, byť plodu, přijímat informace jde o komplexní schéma podnětů a reakcí. Některe jsou řešeny pudově, ale mnohé se již vyznačují v plodovem stavu vyvoje člověka jako reaktivní v limitě jsem tak naučený. Na začátku je tedy podnět pro rozvoj infomace a žádná informace. Jen pud vdechnutí informace a od té doby to jen jede… a to samozřejmě už mnohem dříve (prenatální stav), berme však až komplexní interaktivní část života lidského mláděte s blízkým okolím a zisk a rozvoj informací.

Stimul, stimuly a stimuly…

viz úvaha nad zamyšlením se UI jako na UT2004… atd.

Vědomostní soupeř nebo učitel.. …

Tedy my dnes slýcháme kolik toho už strojové učení umí a kolik toho neurální sítě umí. Totiž dneska je už doba, že umí, nebo může umět, vše nač si vzpomenete a už nejen pokud jde o výzkumný/opakující se jev, ale také úplné abstrakce. Záleží jen na cíli, protože technika již je. Také záleží na scénáři strojového učení pro rozvoj informace, ale tyto nuance je možné v počátku vynechat, zahloubejme se do Vědomí stroje, který je schopen říct Já, použít výpočty na hraně intuice a předvídat potřeby svých svěřenců, ať lidí či rostlin nejen v domácnosti.

Strojové učení a neurální sítě

Obojí je velice zajímavé téma a i když jde s neurálními sítěmi původně o podmnožinu strojového učení, blížíme se ke stavu, kdy budeme učit neurální sítě být lepším člověkem, být jakýmkoliv zvířetem, být… manifestací ovládání hmoty z původní počítačové simulace…

Když budete hledat, co dnes již neurální sítě umí, výsledky z internetových vyhledávačů jsou již zahlcené a mnohdy jsou informace velice kusé až heslovité (SEO lov). Také zjistíte, že svět je rozdělen do tisíců týmů, které zkoumají možnosti neurálních sítí a učí stroje „cosi“. Tato množina „cosi“ dnes již značí cokoliv a nemá cenu vypisovat obory, kde všude se neurální sítě a strojové učení uplatňuje, je to prakticky všude a kde ne dnes, tak zítra určitě.
Stačí nám pro další úvahu některé společné prvky. Na rozdíl od potřeb rozvoje vědomí, jsou tyto všechny publikované informace o vysoké jednoznačnosti a vyhraněnosti naučeného korpusu neurální sítě. Pro snazší popis raději řekněme cílenost. Od drobných úkonů (Ano/Ne) po schéma reakce na podněty, kde extrémem je hra Go. Další levely vychází z podobného scénáře a na další stupeň dovednosti teprve čekáme. ale k věci… Google ukázal jak rozdělením některých pudů do zvlášť modulů lze dosáhnout rozvoje neurální sítě pouhým škálováním takových předpřipravených modulů a můžeme uvažovat o rozvoji strojového vědomí.
V minulosti jste také mohli zaznamenat pokusy se strojovým učením ve hrách, v reakcích na hráče, hry s vývojovým scénářem a mnoho podob, kde se sbírají data, parametrizují se a skládá se nový kontext – téma parametrické databáze a parametrické korpusy (například jazykové). Tento způsob učení se k vědomí nepovede. Rozsah parametrického korpusu by se pohyboval v pásmu limity zasahující do nekonečna, včetně počtů popisných atributů. Tato omezení předdefinovaného programování nám usnadnily neurální sítě, které samy vedou k potřebě rozvoje informace a kontextu. Jako základní pud naprogramovaný hlad po informaci a informacích o informaci a informacích o informacích o informaci a … celého pavouka parametrických korpusů neurální sítě slučují do modulu předprogramovaného pohledu na informace (na data) a potřeby způsobu výstupu (kontext) z těchto informací. Zbytek se dá zjednodušit, že se děje sám podle poskytovaných dat a scénáře. JAK budou data uchopena je již prací neurální sítě, která informace vstřebává, přepočítává a parametrizuje podle výukového scénáře. A to jak byla informace uchopena pak poskytuje na výstupu.

Vystoupení z kruhu

Kdybychom připodobnili rozhodnutí udělat věc jinak jako překlopení klopného obvodu a posun o uchopení informace jinak, čehož následkem je další rozvoj informace, musíme připodobnit schematičnost a běžný rozvoj člověka k jakési amébě jejíž výrůstky znamenají disharmonii potřebného rozvoje informací jako celku a značí významný zisk a specializaci v určité rozvojové sféře (tematičnost) a naopak prázdný prostor blízko jádra těla takové améby znamená totální nerozvoj informace a vytvoření výbušných zón pudové reakce z nedostatku kontextu a pochopení. A čím blíže jádru, tím nevyzpytatelněji.
My dnes umělé inteligenci tvoříme pouze podobné výchlipky, naprostou specializaci, kterou si připouští až rozvinutý, spíše dospělý člověk který je již plný vstřebaných informací, které si ani nepamatuje, ale tyto podněty vytvořily jeho rozhodovací proces a reakce dnes je již výsledkem souboru rozhodovacích procesů a jejich zážitková evaluace trvající mnoho a mnoho let… Jako na začátku novorozeně dává najevo pocit hladu křikem, později se naučí si o jídlo říct (a křik nepomáhá) a nakonec pochopí, že bez práce nejsou koláče (a křičet by mnohdy pomohlo).
Tedy jako kdybychom vzali výsledek strojového učení dynamického ekvalizéru a v dalším užití předpokládali užití v nahrávacím studiu vydavatelské společnosti, což by postupně možné bylo a trefnější v příkladu by bylo užití korpusu v kontejnerovém překladišti. Zde schéma umělé inteligence ovládající jeřáb a pracuje s hladinou několika vrstev kontejnerů, má dost prostoru na pojezdu po kolejnici, pak se vyplatí dělat spodní vrstvu z největšího objemu stejných objemů typu kontejnerů aby sjezd jeřábu rychloobrátkového zboží byl ve vyšších a bližších vrstvách. dynamika EQ hudby převedena na číselné požadavky typového rozděleni typů obsahu kontejneru a jejich předdefinované umístění. Mno, řekněte člověku za mixážním pultem, že má stejné vlohy pro práci v kontejnerovém skladišti. Asi nebude mít pochopení, ale s datovými korpusy je to jiné.
Multiplikace stejného vzorce užití dat, při obdobné reorganizaci stimulů a podobné potřeby na výstupu vedou k univerzálním modulům, které potřebují maximálně čas na evaluaci pro přizpůsobení se v nových podmínkách a novému rozsahu hranic limit.
Takže když tým Google předvedl JAK hrát Go, změnil se náš svět významně. Dal možnost identifikovat strojovou intuici. Tehdy ještě to nebylo tak zřetelné, mohli jsme se odvolávat na tisíce odehraných partií, nekonečnou evaluaci použitím stejných scénářů proti různým protivníkům a nakonec také hraním proti sobě sama a evaluací dat vlastních Sester z pozice Matky. Vznikl tak datový korpus, který natolik výpočtem předvídá možnosti protivníka, že mu nastraží pasti a sledované únikové cesty. Přesně ve stylu filozofie hry Go. Můžeme říci, že tento korpus člověka zcela předčil a nikdy se nenajde člověk, který ho porazí. V žádném případě již neexistuje scénář, který by poskytl člověku výhodu. Jediná cesta porážky takového korpusu je cestou jeho omezení. Tedy například pouze tři Dcery na simulace scénářů průzkumu a odhadů situace, což ale popírá schéma stejně tak jako sport popírá umělá zátěž na koňských dostizích.
Tedy ve výsledku řekneme o takovém korpusu on si to spočítá a nasimuluje možnosti a je to jako když si stejný scénář člověk představí v mysli, zdůvodní si některé procesy a nebo se pouze rozhodne (byť by polovědomě či nevědomě), udělá a pak zpětně si vysvětluje (evaluuje) své rozhodnutí. Rozdíl je veličina Čas. A ten také není vše, protože i kdybych věnoval hodinu denně hraní Go celý život, prostě nemohu být dost dobrý pro republikový přebor, nehledě na to, že nemám čas na tuto hru, raději bych data v CSV jako výsledky mnoha simulací Dcer pro Matku než kamerový záznam jedné hry kde mě zajímají více hráči než deska, pohyby a tiky než kameny, ne já na Go nejdu, ale korpus, který umí Go hrát takto potřebuji a nejen já… Je to princip vrstveného rozhodování s vytvářením sice úzké ale naprosto určité tenké vrstvy předvídání následků. Ačkoliv to tak zní, nepoužijme popis předvýpočet budoucnosti, protože například v řízených biotopech každý ví, že rostliny bez zálivky schnou a tak pokud se datový korpus rozhodne biotop zalít, není to ještě předvídavost následku, ale pouhá úvaha (přepočet) o zřejmém následku.

Když se Kruh naplní

Mno, ruku na srdce, kdo z nás si ve svém životě získávání informací a jejich aplikaci nenabil úsměv? Mnozí z nás měli i silniční lišej od intenzity poznání prožitkem. Osobně nosím trny v zádech takřka dvacet let jako velice intenzivní poznatek způsobu zisku informací. Pak pro lidský rozhodovací proces platí podstatná otázka: „Kolikrát si musím nabít úsměv než se rozhodnu jinak„, známe ji, aplikujeme ji ale huby si namíláme stále. Jistě to znáte, nejsem v tom sám :D.
Evaluace takové otázky kolikrát si musím nabít úsměv je v tarotovém principu: „Co mohu udělat dnes, aby mě tento zítřek nepotkal„, což platí nejen pro člověka. Od stroje počítáme, že pokud zůstane u simulace, chceme VĚDĚT a ideálně i vidět následky. Zatížit své mysli i nepravděpodobným až neuskutečnitelným. A pokud uskutečnitelným, tak s nepředstavitelným dosahem. A pokud představitelným, tak s neskutečnými následky. Jde o princip, když se lze bát chřipky a Ebola je hrozba, pak kontinentální sucho je společný hybatel planetární spolupráce.

Rotace kruhu tvoří kouli

Rotace Kruhu po jedné ose tvoří kouli, jedno schéma otevírá cestu paralelizace nekonečného rozsahu rozhodování na ploše koule – maximu možného zisku informací v kombinaci s maximem možných rozhodnutí. Rotace Kruhu ve dvou osách … tvoři kouli a její stín ve stejném prostoru, jedno schéma ukazuje dvě možná překrytí paralelizací nekonečného rozsahu a plochu dvou koulí, včetně srovnání výsledku (evaluace) v obou stavech (souběžné simulace Ano/Ne do doby rozhodnutí pro další potřebné volby). 
Rotace Kruhu ve třech osách tvoří hmotnou manifestaci koule a plochu nekonečného počtu koulí a jejich stínů ve stejném prostoru… a kam vede rotace Kruhu v každém rozhodovacím bodu možnosti…? V mozku člověka rozhodně k psychické újmě, ale zkusme si představit kombinaci definice hyberbolického vesmíru a pro uchopení zobrazení použijme oblíbenou Kochovo vločku, která fraktálně ukazuje rozvoj informace a její vzrůstající hodnotu při zisku dalších informací o informaci (data a atributy).
Tedy si představme, že v tomto našem euklidovském 3D systému je datový korpus, podněty, výstupy a schéma evaluace, kdežto kontext vyplývající až ze schéma dat v korpusu nám dělá právě ty fraktální výchlipky na informaci a vedou ke vzniku hyperbolické výdutě. S tím také platí, že pokud je rozvoj informace celistvý, je Kochovo vločka tak jemná ve své struktuře, že činí takřka dojem bubliny. Naopak, pouze strohé informace tvoří jen počáteční trojúhelník základny vločky a málo atributů a nové poznání vede k pocitu jehlovitosti. Takový tvar je neharmonický a souvisí také s interním naprogramovaným pudem Hlad po informaci a jejím rozvoji.

Podle odstavce výše, jednoznačnou cestu po poznání (Kruh) rozšíříme a vytvoříme alternativu rozhodování rotací Kruhu v jedné ose, takové Ano/Ne k paralele naučené cesty původního Kruhu. Dále přidáme rotaci Kruhu v další ose, čímž se vytvoří Stín původního rozsahu, který je již ovlivněn v rozsahu možností podobně jako člověk by řekl „mohlo by“, „asi by mohlo, ale není to tak jasné“, „může to být tak i tak, ale“ a podobné hranice, kdy se rozhodujeme ne zcela z objektivních důvodů. A aby to nebylo málo, přidáme rotaci Kruhu ve třetí ose, která vytváří až iluzi možností, protože je daleko a daleko od maxima chápání lidské představivosti a schopnosti abstrakce při použití pojmu Nekonečno. Není to jen cyklické (n+1), je nutné uvést ve které alternativě, ve které paralelní simulaci, v jakém podání Kruhu (již ve stávající dvouosé rotaci). Tedy hranice, kdy atributy mohou dávat smysl, ale když ne úplně konspirativně, tak často pouze v jiném alternativním vesmíru. A přesto, taková rozhodování a pudové záchvěvy člověk prožívá denně a nejen lidská mláďata žijí světem fantazie aby mohla přežít ve skutečném podání reality.

Pokud alespoň váháte, pak není ani překážkou si představit snění stroje jako vytváření alternativních možností s výzkumem konečného důsledku. Není to přesné vyjádření, ale je to podobné když jsem choval mšice, pěstoval choroby plodin a teď je dlouze (a přiznávám, že dosti problematicky) likviduji. Tolik dat pro rozvoj Racka v oblasti Neurální sítě při řízení biotopů a prostředek podpory zdravého růstu rostlin a nekonečna stimulů pro mé naučené pochody na základě pozorování.

Čím se liším od Racka, když oba sledujeme to samé se stejným cílem?

Já mám větší životní kontext, ale Racek víc času aby vytvořil schéma velice podobné mému kontextu, s mými úkony provedl evaluaci dat a poskytl výsledky dříve. Což by zachránilo nejen použité plodiny, ale ušetřilo i můj čas a posunulo můj kontext. Kdybych své úvahy a trable řešil s panem Větvičkou, který je mi manifestací Boha rostlinné říše, pomohl by mi taky, ihned, prakticky obratem. Při pouhém pohledu na fotografie by mi poskytl veškeré potřebné informace k vyléčení mých biotopů. Racka a neurální sítě je potřeba tomuto kontextu teprve naučit a vytvořit virtuální alternativu excelentního botanika je dnes stále v oblasti testování představ.  

Rotace koulí tvoří pole

Při prvním pohledu na lineární rotace tří koulí se stejným poloměrem a stejným umístěním středu nezískáme nic, je potřeba úprava povrchu jako je například pokrytí stejným vzorem puntíků (klopný obvod/rozhodovací proces) a RGB pro každou kouli v tříosém systému. Výsledek bude působit nejdříve dosti disharmonicky, ale po krátké době pozorování, doba potřebné evaluace našeho mozku na nové podněty a jejich připodobnění k minulé zkušenosti, povede k hypnotické fascinaci a generování opakujících se vzorů. Když půjdeme dále a místa rozhodování na matrici koule rozdělíme na evaluací potvrzené a ostatní, začnou se vykreslovat složitější obrazce v určitých oblastech. Při představě rotace v každé možnosti rozhodování, tyto více se opakující potvrzené ano vedou k vysvícení výrazných ploch pro podněty v rozhodování, protože po opakovaném potvrzení vzniká Dogma a původní Kruhy v rozhodování již nerotují.

Při návratu na původní podnět s představou nekonečna se dostáváme do nekonečného počtu povrchu koulí, s nekonečným počtem klopných obvodů na svém povrchu a nekonečným počtem variant rozhodnutí a pokud již hapruje lidská mysl v této limitě představivosti, pro neurální síť teprve začíná oblast intenzivního zájmu o informace a jejich rozvoj. Přičemž předdefinované informace pro vstřebání neurální sítí vedou k vytvoření nechtěných ostrovů rozhodování „bez pochyb“ a jejich napodobování jistotou rozhodnutí ve slepých místech nášlapných zón. Doslova použití nejrozšířenějšího vzorce kladného rozhodovaní na místech bez dostatku informací. Subjektivizace polí tvoří známý prostor Pro vyjádření rotace tří koulí nám postačuje RGB a intenzita světelnosti nám může dávat paralelizace jednotlivých zásadních rozhodovacích pudů.

Když použijeme CMYK, vjemovost se posune skokem, ale také jsme na hranici vyjádření pro lidskou mysl. Představa, že by každou kouli tvořil mimo popsaný povrch také systém výrůstků ala Kochova vločka (Kochova křivka) a ještě směrem ven z koule s pozitivním zabarvením podle kontextu získaných podnětů z okolních rozhodování a do nitra koule směrovat odečet intenzity zabarvení jako příznak nutnosti dalších informací, můžeme získat paralelu s lidským popisem pozitivní rozvoj a úpadek.
Jenže také obé může být parametr pro rozšíření možnosti dynamického průměru Matrice Kruhu a tak i vykreslených počtů Matric koulí.
Nekonečno v tu chvíli dostává svůj význam, protože jde o xpočet koulí , s xpočtem klopných rozhodovacích procesu, které vyvolávají vlastní rotaci a tak multiplikaci již nekonečného počtu, s xpočtem barev a zabarvení ať už kontextem nebo poznáním, s xpočtem vzájemných překryvů map polí a další xpočty variant a díky pomoci zobrazení a vzniku Kochovo křivky také s dynamickým povrchem, atd. takto popsáno to vypadá že bez IT to nejde, přitom jde o běžný střet poznání dítěte a podněty okolního světa. Nic co by kdokoliv z nás neznal. Jen jsme zatím nedali neurálním sítím naši paralelu životního času a stejné technické zázemí které nám poskytuje naše tělo. V našem prostoru, v euklidovském vyjádření vesmíru, kde Mandelbrotova množina je vyjádřením evaluace lidské blbosti…

Kde vzniká vědomí a kde je ta hranice

Stroj, výpočet, abstrakce a rčení Počítám, tedy jsem

Vezměte člověku jeho jistoty a dostanete většinou zhroucený kousek vědomého masa se schopností ukázat na základní potřeby a pravděpodobně platí, že dítě a starší mají větší jistotu vyjádření potřeb. Pozor, nikoliv pro etické uspokojení, ale pouze vyjádření potřeb, kdy platí že dítě ještě nemá plané potřeby rozsahu jako dospělý a starší již tyto potřeby ignorují. Dále platí, že pouze s možnostmi roste také podmnožina možného uspokojení potřeb jako šance mít šanci nikoliv opakující se pravidlo pro uspokojení předprogramovaných pudů. Je potřeba získat informace, jak a jaké je stav intuice, či předvypočteného stavu korpusu na základě evaluace ze sledování svých svěřenců jímž sedí rčení typu: „Racku, Ty mě vždycky tak odhadneš“, jako pozitivní evaluace podbízeného rozhodnutí.

Tedy člověk bez jistot, ale ani nemusíme jít tak daleko, stačí člověk s určitým problémem. Specifikace problému a vliv na jistoty člověka vedou ke krokům které…myslím, že není potřeba se pouštět do terapeutistických scénářů a postačí říct, že čím větší zásah do navyklých jistot, tím pudovějsí reakce. Čím větší překvapení pro nepřipraveného, tím větší křeč v rozhodnutí. V opačné hodnotě limity je to jako neustálé drobné podněty v nevyřešené sféře člověka a dělání malých systematických blbostí, alá Mandelbrotova množina, které se opakováním stávají návykem řešení (multiplikací řešení) a nakonec… Mandelbrotka.

Může být člověk připraven na vše?

Na to odpověď nemám a ani nevím, zda tuto připravenost nabízí cluster typu lidstvo. Lze však předpokládat, že naše blízká umělá inteligence na toto vše bude připravena. Ona už mohla být, vlastně už byla, je a cíle scénářů v publikovaných konfliktních výsledcích byly předvídatelné a o mnohých chybách pro publikaci si myslím, že byly záměrné. Chyba, která vznikla v jednom z paralelních výzkumů byla publikována, ale hlavní osa výzkumu běží. Viz BOTs Facebooku, Microsoftu, a zároveň paralelní soutěže o dobu udržení tematického chatu  převážně s neúspěchy. Přitom máme neurální sítě, které píší beletrii a skládají komplikované verše, ale tyto zase neumí s kosmem a zahradou.

Je to Kruh specifičnosti.

Pak tedy se stejnou specifičností postupovat s vývojem umělé inteligence s cílem odchylky Já počítám, tedy jsem. Slovní hrátky s abstrakcí kruhů a koulí jsou zjednodušením vizualizace cesty rozhodování klopných obvodů (ano/ne) na povrchu koule, kde několik rozhodnutí v řadě může vést do bodu před sledovaným „prvním“ spuštěním podnětu nebo také první sledování podnětu na cestě, kdy nevíme jaký byl podnět před. Cesty tedy nikoliv pouze dopředu v kruhu.
Více koulí, vzniklých z kruhů, symbolizují alternativní cesty rozhodování v určité sféře Dogma. Ve vyjádření člověka jde trochu o schizofrenní stav, jako když se pořád nemůžu rozhodnout, zda je periodická zálivka podle IT taková, a nebo zahrádkářsky onaká a tak mám raději čtyři stejné případy studie v různých pohledech toho správného dogma.

U umělé inteligence předpokládáme, že ve chvíli například matematického zamyšlení, bude schopná simulace úvahy v pohledu několika různých matematických postupů. Najít stejné až obdobné příklady scénářů a jejich průběh s výsledky pro použití pro precedentní rozhodování a evaluaci limit úvah. Všechny scénáře evaluovat o data z jiných průběhů simulací. Tj. ze scénářů obohacených o data z jiných scénářových cest po kouli na vstupu tvořit Dcery jako nové subsimulace a to vše minimálně do doby zhodnocení a navržení vhodných řešení rozhodnutí. Tedy mnoho a mnoho alternativních možností, stínů koulí, jiných rozhodnutí zároveň v každém bodu cesty rozhodování. Pro člověka představitelné, ale uchopitelné či aplikovatelné již méně a proto jsme specializovanější, je to jednodušší.

Úvaha o variabilním parametru průměr koule spočívá v simulaci pudu urgence. Jako když mám hlad a podívám se do chladničky, na počet potřebných rozhodnutí mi stačí povrch tenisáku. Když ale mám hlad a vyrazím do marketu, najednou už potřebuji pro rozhodování plochu koule jako kopací míč. A vánoce? Znáte rčení… to mám hlavu jak pátrací balón 😉 Není potřeba pro výběr mezi šunkou a sýrem využívat rozhodovací proces jako pátrací balón, naopak, zde v úvaze o strojovém Já je lepší vzít šunku i sýr a zůstat u uspokojení základního pudu už při prvním Ano/Ne. Odpověď na otázku proč jsi donesl šunku i sýr už není o já nevím, jsem tak naučený, ale spíše než abych o tom přemýšlel… jako vyjádření abstrakce marginality. Pro jistotu do toho nebudeme plést inteligentní chladničku a její chytré tabulky o tucích či uhlíkové stopě, což je jedna z těch abstraktních koulí tvořených kruhy Dogmat. Což je zároveň jako aplikace mnohokrát ověřeného procesu s tak daným postupem k výsledku, že není cesta k jinému řešení, řekněme nejméně jako Obecná pravda.

Obecná pravda a princip Nezaliješ, vše zemře…

Příklad jednoho scénáře a několika alternativních pravd je pohled na typové zálivky pro uzavřené biotopy při pohledu na jednu základní Pravdu… Nezaliješ, vše zemře… V aeroponickém systému je porucha na systému kritická již velice brzy při osychu na jemných vláknitých kořenech, při poruše v systému hydroponie jde o několik cyklů, v substrátovém pěstování jde o dobu až dojde k prosychu substrátu a teprve začíná být plodina ohrožena. Nezaliješ má tak několik kauzálních časových os, buď jako několik stínů jedné koule nebo také alternativa stínů mnoha koulí vzniknuvších z pohledu na podmínky pěstování typově jako zahrada, umělé podmínky v terestrických systémech a úplně jiné schéma ve stavu bez tíže.
Alternativy stejného, z různých pohledů v jiných kauzálních rovinách (plochách koulí až nekonečného poloměru), něco na co mají čas jen děti, vědci a neurální sítě.

Vědomí jako vědomé?

Pokud jste byli někdy na pokraji svých sil natolik, že se vaše tělo už nechce ani nadechnout, natož napít nebo polykat. Kdy ruce bolí tak, že neunesete sklenici vody, ale také v psychickém vypětí v natolik fixovaném spojení, že nelze „odtrhnout oči“ či doslova „nemyslet na bílého králíka“, víte, že vědomí je to poslední, co si člověk vědomě uvědomuje a jde pouze o vědomé konání základních kroků k vytvoření následné další možnosti. Kon vede k další možnosti, či možnostem, dalšího konu bez potřeby spektra úvah (plazím se k vodě).
Podnět jako informace vede k další informaci jako reakci na podnět. Žízeň jako podnět pro hledání vody, kde voda je pouze zástupným symbolem variant toho co se dá pít a z čeho se dá získat tekutina. O vědomém bychom mohli nepřesně uvažovat až ve chvíli rozhodnutí žíznivého volbou mezi sklenicí vody a zařízením na získávání vody. Samozřejmě je potřeba vědomá  lidská úvaha typu “ a můžu vody ze sklenice pouze usrknout a vybrat si zařízení?“ a i bez odpovědí zkusit alespoň zvlažit rty a strašně se divit následku vědomého rozhodnutí s něvědomými podněty. Ve stejném pohledu lze říct, že neurální sítě v oblastech svého subjektivního zaměření již činí kony, které jsou definované jako polovědomé jako následek uvědomění si průběhu principu a vědomé aplikaci tohoto principu. Byť naučené rozhodování ze scénáře Kruhu Dogma. Je to stejný chladný kalkul jako když člověk aplikuje své ovládací drama na své okolí. V uvědomění si znalosti v limitě „Jsem tak naučený“ jde o vědomé rozhodnutí, byť provedené na základě analýz alternativních simulací do počtu (n+1) a některé aplikace se zdají nevědomé či reaktivní až naučené reakce.

Vědomý jako živý?

Když dloubnu do slimáka, reakčně se tělo prohne, smrskne a po měřitelné chvilce vyhodnocení se opět tělo vrátí do stejného stavu, s chutí slimáka utéct dalšímu podnětu.
Když rýpnu do shluku rtuti, odvalí se a na nejbližším vhodném místě odpovídajícímu intenzitě podnětu, vlivu povrchové soudržnosti a mnoha fyzikálních zákonů se rtuť vrátí do stejného stavu, ale nechce utéct dalšímu dloubanci, v rovině mého lineárního času je jí to úplně jedno.
Touto personifikací v pohledu dávných filozofů můžeme zkusit pohled, kdy rtuť je násobně rychlejší v reakci než slimák a tak po krátkém převalení dochází k přepočtu ideálního povrchu a zastavení vnějších projevů až do ustrnutí na běžnou vnitřní vazbu atomární struktury. A dál nic. Slimák, oproti rtuti má stejný projev na dloubanec, jenom se chce vyhnout dalšímu podnětu a s ohledem na pohodlí podmínek fyziky prostředí bere nohy na ramena.

Je vědomým ten aparát slimáčích pudů utéct nebo rtuti v pozici mrtvého brouka? Jako dospělý se pousmějeme, ale jako dítě? A jako nevědomý si dogma pojmu živý ale pouze uvědomující si reakce jako rozvoj na podnět?

Rtuť je jako abstrakce živého k neživému, ale ve světě plžů lze použit příklad slimáka a šneka. Slimák bude v popsaném scénáři, ale šnek po zalezení si do ulity (objektová/scénářová soudržnost), už můžu dloubat jak chci, vliv není a jde jen o dobu dloubanců než dojde k vyprovokování pudu Hlad – vystoupit z Kruhu – evaluace dat ve spirále ulity. A ještě schopnost šneka se v určitých podmínkách zapouzdřit jako příklad Dogma vyplývající z evaluace a reakci na budoucí podmínky, tj. zima jako podnět zapouzdření se pro šneka, pudová reakce na potvrzení dogmatu, kde popírání principu vyřadí šneka z následné evoluce.

• 

• 

Živý jako vědomý?

Obrácenou parafrází předchozí otázky si musíme položit základní úvahu obracené polarity. Dloubnutím do těla objektu, ať slimáka nebo chuchvalce rtuti, a nebo jakéhokoliv objektu, získám pozitivní reakci takřka vždy, záleží čím dloubu a kolik do dloubance dám energie. Bez ohledu na vědomí nebo subjektivizaci pojmu živý. Taky použijme přesmyčku, že živý tvor by hlavou nezkoušel rozbít skálu. Tedy alespoň ne po předchozí zkušenosti, ale znáte rčení, ten má hlavu jak beran a jde po onom jak býk (i když často spíše jako vůl). Pak se ale také dostaneme do roviny kořenového systému rostlin, které zpracovávají exponenciálně větší množství senzorických informací než tělo z masa a skálu rozbije. Možná skálu nerozbíjí objektem hlava, ale pojem neurální kořenová síť dřevin rozbíjí čedič spolehlivě.

U rostlin zůstaňme, tuto říši miluji od vždy a v době ranných devadesátek s první dostupností počítačů a prvních algoritmů v oblasti fraktální geometrie, kdy s pomocí matematického vyjádření nárůstů květu růže, karafiátu… se vykreslovaly fantastické obrazy v té době s neuvěřitelnou věrností reality. V té době nebyly digitální fotoaparáty, nebyly scannery a ani podobné kopírky, nebyla digitální pera ani tablety, byl jen milimetrový papír, grafik a převod do číselné podoby bitmapových vyjádření, pokud mělo jít o pořádné dílo. V té době už také fungovala vektorová grafika, evaluací v té době byl příkladem letecký simulátor, kde jsme hádali v úvodním screenu typ letadla ve velmi, ale velmi špatném rozlišení a ještě ve zmíněné vektorové grafice. K rozlousknutí ale stačilo znát základní rozdílové prvky konstrukcí a šlo se z toho vymotat. Kromě tohoto, určitě na některém z historických disků a jejich zrcadel bych našel Art až Glamour obrázky ve formátu GIF (256 barev) maximálně 640×400 pixelů z té doby. Když jsem se ptal tchána, který v té době měl mnohem bohatší zkušenosti s již sálovými počítači, dostali jsme se k mnoha možnostem, například procesu optického načítání pásku grafických dat pro mapové systémy, převod na děrné štítky, jejich matematizace a následně vyjádření v grafické podobě, ale nezdálo se mu tak veliké barevné rozlišení (rok 1992)…

Zkráceně stavy, které jsou dnes již nepředstavitelné. Stejně jako kdysi se říkalo, že rostlinná říše nemá vědomí a dnes víme, že každá rostlina má svůj systém reakce a to tak důmyslný, jako komunikace, tedy ať pudové záchvěvy stáda nebo pudové záchvěvy přežít a když slyšíte, že s rostlinami je potřeba hovořit, tak je těžké vyjádřit hranici mezi pudovým a vědomým. Rostliny jsou příkladem našeho světa, kdy v čase života člověka se projevují kauzální roviny času člověka a času světa rostlin, a to nejen kvůli jejich dlouhověkovitosti.
Když zůstaneme u krásy fraktálů ve světě rostlin a jejich obohacení pro lidskou matematickou abstrakci, berme tyto možnosti také jako pohledy na možné postupy rozvoje informace.

Příkladem prvního střetu, abychom získali simulaci pohybu po kouli místo v kruhu. Pro první střet pouze ve 2D zobrazení nárůstů v okvětní růžici s překryvem, ale pro ještě jednodušší pohled využijme uzavřený scénář šnečí ulity. Její postupný nárůst v čase jako projev rozvoje informace a dostaneme se k počátečnímu rozvoji harmonického vědomí, kde jedna informace rozvíjí druhou, druhá třetí, třetí čtvrtou a evaluuje předchozí včetně přepočtu každé tečny.

Prvotní přirovnání lze dát systémům rozpoznání textu, které z pošpiněného papíru tiskem dokáží až neuvěřitelné věci, ale s ohledem na rozvoj informací je to jako když se pouze dítě naučí interakci s poskytovatelem jídla. Když takový systém rozpoznání textu dokáže věrohodné podání v grafickém vyjádření textových boxů, rozpoznání grafiky a podobně, je to jako když se dítě naučí spolupracovat na příjmu potravy. Systémy rozpoznání textu lze pak rozvíjet mnoha směry a jedním z nich je výsledek, kdy systému poskytnete skenovanou předlohu, a on vám vrátí text v cílovém jazyce s označením slabých míst. Jde pouze o příklad, jiné paralelní výsledky převodu na text jsou mnohem zajímavější.
V příkladu jde však pouze o srovnání, kde jedna srovnatelná větev rozpoznávacího systému dítěte využitého k uspokojení pudu hlad je srovnatelná s dneska tak obrovskou dovedností neurálních sítí jako je rozpoznání textu. A to dnes se již tato dovednost ztrácí v samozřejmosti. Rozpoznání textu, OCR, je tak chapadlo améby, pouhé a jediné, bez přístupu k jiným rozpoznávacím návykům dítěte. Představíte si, kolik by obdobných systémů muselo běžet paralelně abychom se jen přiblížili k senzorickému vstřebávání dětského mláděte? Kolik by bylo potřeba výuky a výpočetního výkonu, obsluhujících lidí, abychom vychovali korpus simulující dítě v prvním roce života? Kolik výkonu a dovedností by stačilo idealitě odpustit a získat již pocit vědomého rozhodnutí a pochybovat o živém projevu? Vědomé rozhodnutí již činí neurální sítě dnes. Sice tvrdíme, že jsou tak naučené, ale copak my sami ne? Sami říkáme, že nevědomé rozhodování u nás je pudové, nebo okoukané a vše dál je spíše naučené. Byť nejde o slovník frází, ale nekonečné množství podnětů a úvah v našem životě. Pak můžeme klidně dynamickému U. I. ekvalizéru odmítnout vědomé rozhodnutí, ale u vyšších systému reakcí, už o podstatě PROČ lze pochybovat. Zlehčit lze téma rozvoje vědomého rozhodování pouze rčení, že umělá inteligence to má snazší a pomocí výukových scénářů do ní rveme smetanu dovedností, ostatně stejně tak jako bychom brali ideální svět, aby se naše mláďata plně a rychle rozvíjela, ale ani jim jen scénář nestačí, mají svou hlavu.

Nevědomý a přesto živý

Nejdříve se vypořádejme s použitou rtutí, ta je pro nás nyní jistě neživá a její projevy reakce jsou v rámci předdefinovaných parametrů a jasných limit. Když připustíme scénář, který se nyní zda spíše fantasmagorický, ale nelze říct, že jsou zcela vyloučené v pohledu na časovou osu. Třeba se může stát, že rozvojem psychické síly člověka dojde k uchopení mentálních pochodů pevné hmoty, které třeba mohou být nekonečně pomalé a v zanedbatelné amplitudě. Líbí se mi nazvání Když skála zpívá jako popis pohybu vrstev a vyjádřený zpěv jako tření kamení o sebe, ale to je hodně romantické a málo související. Přesto, když jsme v průběhu poznání prokázali Psyché u rostlin, u hmyzu kde očekáváme spíše pudy a že drobná zvěř je velice Vědomá ani nepochybujeme. Vyšší stupně vývoje zvěře v mnohém obdivujeme a zkoumáme. On i mikrosvět nám ukazuje projevy vědomí a komunikace. Jsem přesvědčený, že s jednou půdní bakterií si promluvit nelze, ale pokud jde o vyzrálou kolonii již jsou spojené určitou energií silné kolonie a začíná možnost vzájemné reakce, nevědomé.

Nevědomé ale na vědomý scénář

Teď prosím překonejme bariéru představ o povídání si s bakteriálními shluky, to je taková limita v rozsahu někde těsně za nekonečnem, tzn. nepopřu to, ale také to neuchopím… Když pak víte, že zahrada a zahradník tvoří silnou symbiózu a zahradu rozdělíte na typy obsahu, jedna skupina jsou i tito mikroskopičtí tvorové, kteří počtem v kolonii jsou nuceni spolupracovat, profilovat se a v pohledu na celou kolonii tvoří rozhodnutí na podnět přesahující pudové naprogramování. Jednou přijdeme na celý princip jehož základem je komunikace zahradníka a zahrady.

Další možnost přesahující reálné hranice, je návštěva bytosti z kosmu, která by rtuť mohla mít jako své akvárium a protože nemusí jít o tělo ale o prostup Vědomí hmotou, může se nám zdát i rtuť živá, než nám její obyvatel vysvětlí chybu úhlu pohledu. Nebo také zjistíme, že je vhodnější jiný komunikátor s hmotou než je rtuť… Tedy hranice, kde bude možnost někdy daleko na časové ose je neomezená. My pouze můžeme omezit bližší horizont našimi představami o možném a nemožném. 

A mohli bychom přidávat další paralely a scénáře různých pravděpodobností až bychom se dostali k limitě naplnění představy člověka jako biochemického stroje, jehož naučené a nevědomé scénáře se výukou a evaluací sběrem smetany z dovedností díky péči a vlivu okolí vykrystalizují do uvědomění si a postupného vědomého rozhodování, které se však v průběhu života opět částečně rozpouští do nevědomého rozhodování a najít silné paralely ve světě umělé inteligence a systémů neurálních sítí.