Sbohem školko…
Letošní rok je u nás ve znamení konce fáze předškoláka a je to citlivější než bych sám čekal. Vlastně než jsem začal psát, hledal jsem nějaký ten výmluvný důvod blátíčka v koutcích očí a chtěl bych najít v mysli něco chlapácky drsného, ale kdepak ani výmluva na průvan nepomáhá…
V naší obci jsou dvě školky. Původní v ulici Školní a druhá v ulici Zagarolská, naše „313“. Měli jsme to sice přes celou obec, ale stálo to za to…
O naše dítko se zde „v Zaga“ několik let staral skvělý tým a velice trpělivě jej směroval kupředu, k dnešní metě. A ač slovy není asi možné vyjádřit vděk a radost z celé té jejich úspěšné snahy, alespoň takto jim velice děkuji za jejich nasazení. S jejich pomocí se naše dítko rozvíjelo plnohodnotně bez omezování všemi směry zdravé bytosti.
Když si dnes vzpomenu na první okamžiky konfrontací, poměřování a testy našich rošťáků, můj obdiv tomuto týmu jen roste. Jsou to totiž tyto detaily postupů a přístupů, především za zavřenými dveřmi, tedy bez dohledu rodičů a jim utajeny, ze kterých pak vznikají nové situace doma. Nová větná spojení, nové hodnoty, ba leckdy naprosto neznámé posloupnosti úvah spojené z mnoha čistých myšlenek dětí a formy od dospělých.
Krásné zábavné, ale jemné nuance použití slov pro jiný význam, v jiné frázi… Nové obrázky plné nových detailů a pohledů. Probuzený zájem o matematiku, sociální zázemí, kolektiv…
No co to budu rozmazávat… jsem naprosto spokojený rodič s jejich prací!
A patří jim můj velký dík….
…Díky školko… budeme vždy vzpomínat…
Jedna ze skvělých akcí se školkou byl příběh Jak jsme stavili draka 🙂