Osobní prostor dítěte v zahradě II.

Vytvořením osobního prostoru pro dítě v zahradě získáváte zároveň obrovský prostor pro řešení převážně všude se vyskytujících osobních věcí.
Nevím jak u vás, ale já a dcera jsme výborní odkladači pomůcek, hraček a nářadí. Letos jsem našel v maliníku zarostlou pilku na železo. Na otázku Kde se tam vzala, mohu s jistotou odpovědět nemám ani tucha…

Děti jsou hravé a jejich pozornost přelétavá, tak z tohoto principu to bude u vás podobné, i když jste pořádku milovní.
Všude kolem hračky, panenky, kalíšky na kafíčka, polívčičky a dřívka na míchání. Tohle podporuju, je mi mezi tím vším taky dobře, ale někdy přijde hranice, kdy je nutné zatlačit a prostorovému rozmístění hraček dát zase malý řád.

Je jedno v jakém věku to zkoušíte, vždy přijde vzdor proti principu, který má v sobě slovo úklid. Ve spojeni s direktivním směrováním Ukliď si… je to přímo výzva pro vzdor. Také proto, že vaše představa o tom co má udělat je vše roztřídit,  vyházet archivní a poškozené kousky a to nejlépe hned.
Mimo to si uvědomte, že vaše osobní věci dítěti také mnohdy překáží a z jeho pohledu si je neuklízíte také.
Zvažte využití slova PŘESUŇ a neříkejte osobním věcem bordel i když tak působí. Slovy programujete budoucí situace a mnohému se lze vyhnout užitím významu slov.

…přesuň si své hračky do kuchyňky… žádný úklid, žádné hrozby

Když dodržíte osobní prostor dítěte, bude si ho také chránit a cenit. Zjistíte, že v prostoru bude největší koncentrace předmětů osobních potřeb dítěte a okolní zdánlivě chaotické rozmístění v celé zahradě se postupně vytratí. Navíc samo pozná, že nemá prostor na všechno a musí si vybrat co má větší priority.

Zůstane jen … tati, taky by jsi měl přesunout všechno do dílny, říkala máma… 🙂