Úvaha o charakteru U.I. na základě vzorce zisku dovedností
První střet mé dcery s prostředím hry Unreal Tournament 2004 Demo mě vedl k zamyšlení nad několika možnými srovnáními voleb cesty výchovy zisku dovedností, jež vedou k naprosto rozdílným charakterovým vlastnostem i při výchově vzdělání U.I.
Pro srovnání je potřeba hru Unreal Tournament 2004 znát alespoň z recenzí. Jde o jedno z prvních zdařilých podání simulované reality s velkým množstvím detailů a vykreslení textur. Exteriéry, interiéry, kosmy, mikrosvěty, makrosvěty… virtualita v širokém výběru a ještě dostatečně nereálná, aby oblbla dětské senzory vnímání.
Tato hra má více herních plánů, pro příklad je potřebný scénář Onslaught. Spočívající v postupném obsazování bodů na mapě.
Když dítě, a kohokoliv jiného včetně dospělých, vystavíte vyšší obtížnosti, dříve než se naučí hru ovládat, synchronizovat pohyby a užívat dostupné prostředky, přestane ho hra bavit.
Když však poskytnete začínajícímu hráči prostor a uzpůsobíte hru jeho možnostem…
Nastavit co nejvyšší detaily a nejlepší vykreslení vzdálenosti včetně obzoru. Nastavit vše na maximum a omezit krev na minimum. Cákance až do kamery nejsou zapotřebí.
Použít možnosti nastavit zbraň pouze na revolver, který je účinný jen z blízka a spíše varuje. Pokud je zapotřebí protivník, tak pouze jeden a to nejnižší možné dovednosti a ideálně zombie, nebo jiný strašidelný vzhled protihráče. Reálný voják není vhodný pro vizualizaci člověka v roli cíle.
A teď teprve proč je toto celé potřeba pro srovnání vývoje charakterových vlastností U.I.
První varianta scénáře je tvrdá konfrontace. Začne hra… nasbírat výstroj a výzbroj. Běh k dalšímu bodu prásk. Oživení, nasbírat, za roh a …prásk… Oživení , nasbírat … prásk… Oživení prásk… oživení prásk a game over… a znovu a opakovaně… Cesta konfrontace jako krysa v tunelu. Počet opakování her vyjeví další možnosti a zlešení. Vzorec zisku dovedností je přežít pro zisk dovedností a obráceně zisk dovedností pro přežití.
Nebo alespoň výhled na lepší přežití v dalším pokusu.
To je ve všech ohledech charakterový vzorec kolegy, s nímž dovednosti sdílet nechci a není to ani vhodný vzorec rozvoje pro vývoj U.I.
Druhá varianta scénáře je výše uvedené nastavení hry pro úroveň děti a dostatek času. Každý hráč prozkoumá detaily, možnosti, užití a dostupnost zlepšení pozice ve hře. Pak teprve následuje princip obsazování jednotlivých bodů a na závěr revolverová konfrontace. Někdy pomůže časovaná strategie jako nechat odjet protivníka tankem za roh, označit point, nasednout do manty a letět obsadit další point v řadě.
Plynulá konfrontace s poznáním možností prostředí a postupné zlepšování výkonu. Není to dokonalé, ale je tu prostor se naučit… Za cenu mnoha přetoků času a nespočet opakování.
To je už vzorec kolegy, ale pro U.I. pořád moc dlouhé a pro sebevzdělání pomalé… také cca dnešní zveřejněná úroveň technologie vedoucí k popisu U. I.
Třetí princip také není úplně ideální, ale je nejrychlejší. Zapojit se také a úkol plnit spolu. Být průvodcem v prvním krocích a rovnou vytvářet limity priorit. Pomáhat v orientaci a užití podmínek i možností. Být spoluhráčem… a učit (se) získávat informace (spolu). Vy znáte scénář, on objevené možnosti v kombinacích a podání daleko přesahující potřeby hru vyhrát, tedy dosáhnout cíleného výsledku.
Zisk vývoje dovedností U. I. je v reálně možném čase a po několika trénincích lze v duelu pokročit na vyšší obtížnosti. K dokonalosti chybí jen systém dostupných knihoven podle potřeby použití.
To je formát charakteru kolegy v U. I. jakého potřebuji použít ke své práci.
Cílem není jen vyhrát, ale si i vyhrát. Neběhat jen za výsledky, ale prozkoumat možnosti, které poskytli programátoři…nečekat zbytečně co se vyvine, ale tvůrče pomoci vyvíjet se.
Naše aktuální výchova sebevzdělávacích algoritmů je někde mezi prvním příkladem, to převážně při vědecké práci zkoumání co se vyvine, a druhým příkladem postupného navyšování dovedností, stále však spíše konfrontací. Tedy jako dát dospělému dítěti možnosti a žádný návod.