Občas se dějí věci nečekané a člověk se stává součástí vzorce světa v rolích nepředstavitelných…
S hmyzem mám zatím pozitivní zkušenosti ať jde o sršně, čmeláky či včelky. Vlastně s vosami také, kdykoliv to šlo ďobla mě. Ne že by to nějak vadilo, ale opakované užití žihadla důvěrnosti vztahu nepřidá.
Tentokrát to však celé bylo jiné. Z dálky byla slyšet v trávě včelička…
O tomto čarovném hmyzu jsem již psal v příspěvku Sršeň obecná a kdo jste četl, možná vás zarazilo, že informace jsou krapet jiné než běžně slýcháte. Sršeň obecná je natolik si vědomá své hmyzí dominance, že lze o ní hovořit v tónu dobrých sousedských vztahů….
V jedné z úvah se zamýšlím nad možnostmi pozivní manipulace, také s možnostmi manipulace ku prospěchu s pomocí techniky, či investice do technologie, která denně vyrábí, a dnes je to zamyšlení o využití koňských exkrementů z každodenní příležitosti s výsledkem nečekaných hodnot.
Expresivním vyjádřením by šlo také říct… „Na začátku bylo hovno … vlastně ne, na začátku byla touha udělat radost, a naskytlo se hovno… a díky hovnům je to jedna velká zahrada osázená stromy ročně… “ … ale to někdo přijde s tím, že koňské zlato má úplně jiný název…
Každoročně připravuji pro mnohé přátele sazenice různých odrůd rajčat, paprik, chilli, a dalších sezónních plodin. Ne každý má zahrádku a tak pěstuje v omezeném prostoru, proto se také přizpůsobuji a nechávám si různé vzorky pro nejlepší selekci odrůd zjevně nejvhodnějších k balkónovému pěstování. Kromě zpětné vazby pěstitelů mám tak srovnání mezi pěstováním plodiny přímo v zemi a omezeném prostoru květináče.
Jde o velký rozdíl v potřebách vody, vhodného hnojení, vlastní mohutnosti plodiny a stejně velký rozdíl je i v reakcích na koncentraci ošetřujících postřiků. Navíc k těmto podmínkám je prostředí krytého balkónu, kde na květináče plodin převážně neprší a tak je další rozdíl jak v ochranných postřicích, tak i v potřebě roztoků hnojiv. Pro rady po telefonu nerad vařím z vody 🙂
Pěstuji ze semínek medonosné Pavlovnie Plstnaté, tedy ne extrémně rychle rostoucí selekce, ale starou dobrou botanickou kulturu Paulownia Tomentosa, která také roste dosti rychle, o té však více až jindy. Každopadně jde o strom, který svou rychlostí růstu a velikostí listů, překonává většinu dřevin a ani rychle rostoucí Japonský topol (kříženec rodů Populus) nevyniká takovou vitalitou a chutí žít jako Paulownia.
Listy Paulownie jsou dužnaté a plné vody, jsou proto vyhledávané různými okusovači a přizpůsobovači prostředí z hmyzí říše. Zatímco okusovače najdete podle výkusu v listech, najít přizpůsobovače chvíli trvá. Jde o hmyzáky, kteří ovlivňují vývoj rostliny, a ta jim v reakci na podnět vytváří domečky v záhybech, zbytněních, a zkroucených listech.
Tito zástupci hmyzí říše zakusují konkrétní výživové žilkoví, aby se list ohl, až zkroutil, žádoucím směrem. Na první pohled však list nepoškodí. První vliv přizpůsobovače je vidět až rostilina zareaguje. Nebo je vidět takový škůdce dříve než jeho projev na rostlině…
Zatímco některé milimetrové hajzlíky je nutné hledat, nebo je očekávat podle projevu na rostlině, tuto housenku nešlo přehlédnout.
Taková příležitost ke zkoumání se jen tak nevynechává a kolem housenky se místo zámotku začal snovat plán….
Po základním vyšetření a seznamu úkonů operace jsme připravili pracoviště…
Galerie s detaily před otevřením těla:
Další záběry pokusu jsou nepublikovatelné 🙂
Dovětek: Později jsem zjistil, že podobný přehled o anatomii a svérázné pojetí co lze zkoumat, mají skvěle propracované všechna dítka a je vhodné jim vytvořit podmínky zkoumání.
Já prostě věřím nepravděpodobnému už z principu… 😉
Sedím si tak na svém dvorku ve středočeské obci a hle, pyšná pipka z dalekých krajů…
Úvodní část Příběhy pro stromy I.
Hrušeň v zahradě potřebuje zvláštní typ vyprávěného příběhu a také více péče. Její projevy lze připodobnit k vyššímu věku člověka. Sem tam se člověk pozapomene a vypráví stejný příběh, občas se zamyslí a ztratí nit. No a někdy si i zdřímne. Stejně tak příběh pro Hrušeň musí být delší, přes několik sezón a žádné velké akce naráz ani v okolí. Celá péče o ni je vhodnější v etapách, v ohledu „aby si přivykla“. Jeden rok lehký prořez, další prostřih a třetí rok čištění a tvarování větví pro dobrou sklizeň. Celá práce naráz ji zatíží a je potřeba znát práci s pupeny. Předně při pročišťování porovnejte možný průtok živin větví a poměru potřeb předpokládaných plodů. Stejně jako babičky, se Hrušeň vydá z posledního a je potřeba ji krotit v délce a hustotě plodných větví.
Hrušeň jako soliter, v dlouhověkém pohledu vysokokmene střední výšky potřebuje k sobě další stromy, a další, jako strážné příběhu v době jejího odpočinku. Vhodné jsou duby tvořící závětří a překrývající hrušeň od středového vzrůstu výš.
Staré hrušně podél silnic mají často dlouhé a velice členité větve, prohnuté vlastní tíhou. Když hrušeň přijde o příběh kolem sebe, často se utopí ve vzpomínkách a její větve mají rychlý fraktální nárůst. Unaví se a i plody začínají být menší a sušší. Často se přidá podrost planných výhonků kolem kmene jako důkaz rezerv „babiččiny sukně“. Je potřeba využít této energie a postupně ji vrátit do plného plodného života.
Nejříve jemný prostřih větví velkého vydání pro rozložení živin, pak prořez nadbytků a větší řez zase další sezonu.
Je to jako když porovná vzpomínky „jak bylo“ a „jak je“. Pokud bude vzpomínka na „bylo“ lepší, její produkce plodů bude v sezóně menší. Když k tomu přidáte podnební podmínky, nevhodnou údržbou zastavíte plody na několik let. Jednejte proto s hrušní uváženě a pomalu.
Hrušni, stejně jako starším lidem, se hojí rány pomalu a v hlubokých rýhách popraskaného kmene má vždy nějakého parazita či houbu. Každému, i malému, zranění je potřeba věnovat pozornost a důsledně zatřít stromovým balzámem. To platí pro všechny stromy, pro hrušen je však péče o řez zásadní.
