Kuličky jsou hra zapojující pohyb celého těla, vyžadující herní plánování, soustředěnost a píli krok za krokem s jednoznačným cílem kuličky v důlku a hned v úvodu si rovnou položte otázku…
K dobré hře stačí metr čtvereční upravené cílové plochy s důlkem a dostatečný okolní prostor. Pro pohodlnou hru je to upravená plocha 2 x 4 metry. Ideálně se sem tam malými drny trávníku pro ztížení podmínek řešení zahozených hodů.
Aby prostor mohli sdílet hráči více dovednostních úrovní (a velikosti kuliček), je vhodný přirozený větší důlek pro malé hráče a vkládaná ztížení v podobě menšího otvoru, omezeného přístupu jen pár vstupy nebo malého zvýšení.
Určitě také vytvořte více kuličkovišť. Může jít o různé povrchy, aby byla nutná jiná strategie a jiné dovednosti.
Velký rozdíl je mezi hrou na běžném hliněném povrchu a hrou na povrchu z jemného kačírku (0-3 mm) a výsypkou křemičitého písku.
Pro naše nejmenší je vhodný koutek vytvořený litým polyuretanovým povrchem a kuličkami větší velikosti, ale to jsem spíše u plánování atrakcí u nás obci…
V předchozím dílu jsem použil srovnání možností Počítač vs. Tablet. V paralelním díle vám předkládám pozitivní recenzi elektronického usb mikroskopu a teď něco málo o web kameře pro dítě.
Asi se těžko najde náročnější téma na výběr periferie pro PC jako je kamera. Kamer k počítači je obrovské množství a žel mnohé splňují kategorii zbytečný výrobek. Laciné podání barev, slabá optika, málo snímků pro plynulé video, slabý dosah snímaného prostoru… Děs.
V souboji s masivní nabídkou kamer pro PC pouze s představou co má umět neuspějete. Výsledek buď bude drahý a nebo nebude tak úplně ten pravý. S pomocí prodejce zvládnete leckdy obojí a tak než vyrazíte k nákupu, přečtěte si recenze na vybraný model.
První zásadní dělení je určení použití kamerky.
Bude sloužit pro komunikaci s babičkou za pomocí kecálků a tak postačuje úroveň ostrého záběru metr. Delší úroveň je běžná a mnohdy už v této kategorii díky kvalitní optice neujdete poznámkám k pozadí celého dětského pokoje.
Pozor na kategorii kamer, které za informace o optice a jejích možnostech, udávají představivostní popud… tato kamerka umí AŽ … a sada závratných čísel, která z braku udělají ve vaší mysli dostatečné a levné zboží.
Po otestování doma zjistíte jen tu lacinost… 640×420 je na jakoukoliv optiku a schopnost přepočtu málo. Dnešní normální možnosti běžně dostupných optik kamerek jsou FullHD 1920×1080. Tedy kategoricky až FullHD 😉
Pro komunikaci s babičkou bude postačovat statická, připevnitelná k monitoru.
Pro pokec kámoškama už je potřeba delší kabel a mobilita kamerky. Často je potřeba něco ukázat, co se nedá přenést k počítači. Musí se na pokec si lehnout nebo sednout do oblíbené zóny.
Pokud je kamerka mobilní dostatečně, stačí vhodná prodlužka a dítě babičce zmapuje i kouty, které opravdu vidět neměla.
Kamera s mikrofonem má vyšší datový tok a tak hledejte vhodný kabel obsahující repeater. Běžný USB kabel není vhodný a dochází k nestabilitám datového toku. Přenášený obraz různě bliká, pixelizuje, v doprovodném zvuku se objevuje echo. Úplně vyhrál Černýho Petra ten, kdo koupí dražší model webkamery a nevhodný kabel k ní.
Běžná webkamerka postačuje k pozorování statických nebo málo pohyblivých cílů. Různá hnízda, krmítka, časosběrné video pozorování rostlin (a jiných pokusů).
Kategoricky „lepší“ kamerka zvládne pojmout prostor i několika desítek metrů čtverečních a může sloužit k online dohledu nad rošťáctvím ratolesti. S vhodným obslužným programem i jako bezpečnostní kamera reagující na pohyb. To už jsme ale v exteriéru a větší možnosti, tedy pro snímání rychlého pohybu, obzorové distanční vzdálenosti a extrémní kvality obrazu s výborným počtem snímků za vteřinu hledejte v kategorii Outdoor. Jsou to kamery dražší, ale parametry slibují nekonečné možnosti využití a to v dětem odolné konstrukci.
Tedy co s ní chci snímat a kde. Na kvalitu „babička“ stačí jakákoliv z marketu. Další úroveň jsou „kámošky a pomalejší cíle“, zde dejte pozor na podbízené parametry a TOP kvalita, ale také značka od značky, se skrývá za pojmem Outdoor.
Dítě ocení cokoliv, i naprosto rozmazaný snímek kuřat, když je na snímku ještě pozná a vy už máte chuť snímek smazat… Kamera proto musí bavit i vás a její montáž, a práci s ní, splňovat stupeň vašeho času.
Někdy se nakonec vyplatí ústupek a začít s levnějším kusem, začátky komunikace přes počítač, a mít možnost ukázat dítěti co se nabízí. Drahý kousek malému průzkumníkovi na dlouho do ruky stejně nepůjčíte.
Následně, když už ratolest projeví zájem, se touto kamerou dá sledovat krmítko přes zimu a ptačí hnízda přes teplou sezónu, a do výbavy tatínka přistane další, lehce lepší kousek v podobě třeba IP kamery s infra osvitem a záběrem distanční vzdálenosti 25 metrů.
Noční život zahrady jak na dlani. To mi zní jako sen. Já už za nás píšu Ježíškovi o nových potřebách pro vědecké zkoumání dětí 😉
V předchozím dílu jsem použil srovnání možností Počítač vs. Tablet, dnes bych vám chtěl představit pozitivní recenzi elektronického usb mikroskopu, který už není zcela běžnou záležitostí, ale je před vánoci a situace se může změnit i u vás doma 🙂
Máme doma za sebou práci s běžnou lupou, s tiskařskou lupou i středověkými praktikami náhledů do mikrosvěta, o tom je však příští čtvrtá část Technologie do přírody.
Tyto praktiky jsou vhodné pro jakkoliv mladé dítě. Mě vedou ke vzpomínkám na školní léta a práci s mikroskopem. Zkoumání prvoků v senném nálevu to byla jednoznačně zábava. A ta Fantazie následných možností s takovou technologií.
Možná díky opakovaně zničeným krycím sklíčkům při přípravě si dodnes ten popud pamatuji a pečlivě si ho hýčkám a využívám. Popud k tomu „do dnes“ však byl v té páté třídě při výzkumu. Při rychlosti vývoje dnes, je to tak školka a pomezí první třídy.
Žel ani dnes pořádný binokulární mikroskop není levná záležitost i když koukáte po bazarech.
Pokud Vám doma zahálí binokulární mikroskop Meopta, ozvěte se prosím, odžijí na něm tři generace výzkumníků v okolí 🙂
Dnes díky technologiím můžeme sledovat choroby na pokojovkách i v zahradě a zkoumat napadené buňky přímo na rostlině. Můžeme sledovat reakce na ošetřující prostředky a lépe se tak poprat s chorobami ať houbového nebo biologického charakteru. Škůdce lze objevit již v raném stádiu s využitím zvětšení obrazu pomocí fotoaparátu mobilních telefonů. Co není vidět přímo, může postačovat vyfotit a využít detailů získaných elektronikou.
Také uvažovat dříve o USB mikroskopu, bylo možné jen v laboratorním prostředí. Éra rozmachu mobilních telefonů, a jejich komponent, dala základ využití levné technologie pro jiné účely. Díky tomu je dnes koupě dostatečného modelu elektronického mikroskopu pro domácí i zahradní využití záležitostí jedné tisícovky.
Při koupi USB mikroskopu si pečlivě prohlédněte Google vyhledání obrázků zvoleného modelu. Možná stejně jako já zjistíte, že je jen pár modelů a mnoho marketingu okolo. Důmyslnost prodeje je na stejném modelu rozdíl i několik stovek. Jediné kouzlo spočívá ve výběru lépe znějících charakteristik. K tomu různé logo, ale střeva přístroje jsou stejná. Z optiky 640×480 nevykouzlíte fullHD zázrak. Ony to Windows i obslužný program zkusí, ale kvalita zůstává VGA. Takže pozor, popis že to zvládá fullHD a fotky miliardy krát miliardy pixelů, neznamená žádnou kvalitu navíc, je to matematika a marketing.
Pokud opravdu chcete dražší kvalitu vybírejte jen tam, kde popisují použitou optiku v přístroji. Pojem interpolace je vždy zavádějící a dá se dohnat použitím dostupného software.
Také možná, jako já, zjistíte, že zde ve výběru platí… Ten nejlevnější je ten nejvhodnější. Model „Noname“ od výrobce z Číny, který někteří jen přelepují logem a přirazí tři stovky za samolepku. S tímto USB mikroskopem získáte tolik možností, že je všechny využít, značí i koupi síťového disku.
Stojánek působí krapet nestabilně, dá se s tím však pracovat a předvídat úhly pro použití.
Avšak kouzlo této technologie spočívá v prodloužené ruce.
Všimněte, že palcem lze ovládat šedý váleček zvětšení.
Pro začátek je vhodné pomoci dítěti se základním zvětšením kolem 80x, postupně se motorika dítěte zlepší až na 200x a závěr, kdy už přichází na řadu i interpolace, 400x využijete taky. Sice na fotografie už to není, ale zjistíte, že je život i tam kde „není“. Zjevně se na obrazovce začnou vykreslovat pixely mikro zvířátek. Naštěstí je to už úroveň obrovské zručnosti a tak fobie nehrozí 🙂
Takováto technologie je hodna domácího sdílení a může mít i výchovný charakter. Jedenkrát (opravdu jen jedenkrát) jsem USB mikroskop využil pro nátlak na dítě. Povídám … Pojď ukážu ti co máš v uších … 200x zvětšení s vlastním LED osvitem ušního tunelu vykreslilo chloupky přes celou obrazovku a na každém byla medově vazká kapička… Fůůůůůj… a mě bylo jasné, že jsem udělal chybu, protože v tom fůůůj už nebyl odpor ale nadšení… A teď tvoje uši tati…bleeee… a bylo to, takový uši nechci … a pečlivě si čistí uši dodnes. Každopádně to byl popud pro výzkum hojení zranění, škrábanců, špíny za nehty a … ale ne, určitě to znáte, jsou to děti.
Když se podíváte na možnosti tak základního modelu USB mikroskopu, jistě najdete využití i v zahradě při objevování škůdců a chorob.
Mít tuto možnost výzkumu se vám i dítěti vyplatí.
Když se zamyslíte nad svými začátky práce s počítačem, věřím, že to nebylo hladké seznámení, že to bylo spíše komplikované. S pocity tlaku, myšlenkami na hloupý kovový šrot a s jednoznačným pojmenováním skupiny zajišťující šrotí servis. Pravděpodobně nebyl počítač běžnou součástí vašeho mladistvého života a dětství už vůbec ne. Oproti vám (nám i mě), dnešní mládež považuje počítač za naprostý standard. Ač zcela nerozumí co se děje uvnitř, bravurně ovládá vše, co lze k počítači připojit a nebo z něj získat. Včetně vašich zálohovaných dat, fotek, punkových demáčů z raných devadesátek… A dnešní děti jsou ještě o krok dál. Technologie je kolem nich už od narození a již ve školkách je intenzivně využívaná. Interaktivní tabule, prostorový zvuk, velkoplošné obrazovky jsou dneska tak běžné, že dítě jen čeká až bude moct. Až získá návod.
Tak je pravděpodobné, že až ony budou v našem věku, budou „počítače“ schopné uvažovat jako dítě a další generace již bude žít v částečně simulovaném prostředí.
Není důležité zda se to stane, nebo jakou svět bude mít podobu, je důležité dítě podpořit TEĎ, dodat mu potřebné podněty a možnosti rozvoje.
Počítač vždy nabízí širší možnosti, ale ta nejdůležitější hodnota pro srovnání je způsob ovládání. Sice se dnes rozvíjí možnosti ovládání hlasem, pořád nám zůstává myš a díky za ni.
Dítě, potažmo každý humanoidní tvor, drží nástroj. Je jedno jestli pastelku, křídu, nůžky, nůž… nebo MYŠ, je nutná vrstva abstrakce v myšlení ke koordinaci ruky a nástroje. Nástroj držím v ruce, jsem uzpůsobený k ovládání ruky. Pak je v ní něco navíc, co je nyní s dosahem krapet větším, krapet jiné a krapet jak z jiného světa… přesto se snadno toto vše dítě naučí koordinovat.
Přidejte nepřetržitý růst dítěte, takže se celá tato činnost zaměřování a srovnávání se, dělá prakticky znovu a znovu. Jde o komplexní motosenzorický vývoj dítěte.
V případě myši přidejte, že dítě se dívá jinam než kde manipuluje s myší (s nástrojem). Chirurg se využití robota učí roky… Dítě dá pár pokusů a od té chvíle jde o projevy mozkového mikrochirurga 🙂
Tohle přece chcete podpořit.
Navíc počítač umožňuje připojit skvělá zařízení jako jsou mikroskopy, skenery, tiskárny … dítě vidí proces zpracování v reálném čase. Od zaostření na hmyzáka pod mikroskopem, přes úpravu na obrazovce a výtisk omalovánky z hlučné krabice pod stolem. Možností je nepřeberné množství.
Hry typu puzzle, malování a vymalovávání, postupné plnění úkolů, vše s využitím myši vede k silné podpoře vědomé motoriky.
Dále počítač umožnuje jednoduché přepínání mezi profily a dítě se snadno naučí přihlašovat na ten svůj již ve třech letech. Stačí fotka a jména velkými písmeny. Svůj profil mějte samozřejmě chráněný heslem 😀
Připravte dítěti na plochu zástupce programů pro psaní, malování, zábavu i učení. Omezte internet a přístup ke svým datům, běžně volně sdíleným v domácí síti. Povolit a přidat práva můžete vždy, ale zpětně zachránit se dá už máloco. Buďte striktní a zakažte vše. Chráníte tak i dítě před zbytečným blouděním v systému, jen protože kliklo…
V tomto pohledu se mi zdají Windows 10, dobrým startem. Ne že by nastavení bylo ve starších verzích těžké, jen teď je to celé snazší.
Postupně povolíte Youtube.com a další služby.
Mějte se na pozoru a na youtube si založte účet. Klidně ať má anonymní povahu, ale bez přihlášení vám bude youtube nakládat strašnou masáž. Opravdu je vhodnější se přihlásit a ovlivňovat výběry a nabídku.
To samé se týká nepřeberného množství her, kde na začátku stačí vlézt na web slunečnice.cz a najít hry z doby prvních počítačů (takzvané osmibitovky). Dítě není potřeba ohromit silou virtuální reality dnešních her, jde předně o podporu logiky a motoriky. Zobrazení křemíkového světa může počkat.
Tablet toto vše výše uvedené umožňuje v určité míře také. Je těžší vše nastavit a chránit, ale jde to. S hrami je to horší, neb vše je jen o penězích a přístup k tabletové platformě tomu odpovídá. Naprostá většina her chce donutit uživatele k nákupu doplňků. Kromě toho chce přístup k zázemí tabletu a mnohdy i k domácí síti. Hloupý program pro vymalovávání devíti barvami chce přístup k foťaku, mikrofonu, hovorům, galerii obrázků (s mnohdy důvěrnými fotografiemi pořízenými dítkem), opravdu drzý je požadavek na monitoring názvů a typů připojených zařízení ke koncové WiFi … a šlo by výčtem pokračovat. Možnosti jednotlivých nastavení oprávnění a úrovní co kdy kam, včetně schválení/zamítnutí při každém pokusu, jsou dostupné až v novější historii a ne každý tablet (a uživatel) zvládne aktualizaci.
Některá zařízení se tak jeví pro dítě nevhodná. Ale to není novinka. Dítě, stejně jako vás, bude rozčilovat doba čekání na reakci tabletu, zdržování se nedostatečným dostupným výkonem.
Má-li tablet sloužit, musí vyhovovat vám plus rezerva na pokrytí přelétavosti mysli dítěte. Také hraje roli váha přístroje. Dítě jej bude držet ve všech možných nepřirozených polohách.
Výhodou tabletu je také motorický rozvoj. Sice je jen v úrovni mačkám co vidím a patlám prstem odsud sem, ale na doplnění možností je tablet dobrý a dá se s ním začít dříve.
Jako brzký dárek spíše nevhodný.
Tablet svádí k odkládání dítěte „do služeb elektronické chůvy“.
Dobré je, pokud se technologie v rodině sdílí. Jakmile má dítě počítačové prostředky jen pro sebe, začíná být jeho pozornost poutána nevhodným směrem ven z dětského světa. To nechávám na škole, do té doby je čas si hrát se vším a dobu s počítači regulovat.
Nezapomeňte, že dítě potřebuje především pohyb a rozvoj celistvé motoriky, počítače vždycky může dohnat…
Při životě s dětmi, vždy narazíte na potřebu děti chránit před technologií, ale většinou je to ochrana před určitým využíváním technologie.
Pro začátek si stanovme KDY je už vhodný čas na využívání technologií a jakým způsobem to není až tak nevhodné.
Uvědomte si, a to srovnávám výhradně se sebou, že v době našeho dětství vznikalo teprve stálé televizní vysílání. Počítače se v širším měřítku objevily mnohem později a mobilní telefon nebo tablet v té době zněl stejně šíleně jako elektromotory v době Nikoly Tesly. Dnešní doba, rvoucí umělou inteligenci i do sluchátek, slibuje naprostou změnu ve využití počítačové síly a stejně tak změny ve způsobech komunikace s technologiemi obecně.
Dá se proto pochopit odpor některých rodičů a stejně tak až technokratický přístup v dopřání dětem blikátka všemožných druhů. Někde mezi je ten obecně zdravý přístup. Důležité je podporovat technologie cíleně. Blikacím kulometem určitě správné techno zaujetí dítka nepodpoříte a z mého pohledu, to není ani ten správný směr. Má-li se dítko naučit používat svět kolem, potřebuje cílené podporování a pomoc se zaměřením pozornosti.
Ve chvíli, kdy jste ochotni se dítku věnovat i po technologické stránce naplno, není nikdy brzy. Pokud chcete jen dítko zaujmout a mít chvilku klid, odkládejte technologie jak jen to je možné.
Polemický čas „kdy začít“ máme. Je to výhradně čas závislý na podpoře rodičů… zbývá čím to dítko zabavit. Co chceme rozvíjet, k čemu technologie využít.
Jistě budete souhlasit s množinou slov jako rozvoj motoriky, rozvoj logiky, rozvoj kauzálního vědomí, a tak nějak celkově pojmout ovládání různých, i neznámých, zařízení. Takto si to myslím taky. Pokud je to i jiný důvod, napište mi prosím.
Tedy chceme, aby se dítě cítilo v konfrontaci s technologiemi sebejistě, mělo zvídavého Ducha (a odvážilo se kliknout i tam kde nikdy nebylo), mělo podněty pro další využití a nezabíjelo jen čas…
Pokud to vidíte podobně, připravil jsem pro vás několik srovnání na téma PC vs. Tablet, periferie k počítači a technologie do přírody. Vše pečlivě prověřeno dětským světem a tak princip, co vám mohu doporučit k zamyšlení…
Když jsem se stěhoval na vesnici, chtěl jsem slepice.
Naprosto ajťácky jsem je zařadil do procesu produkce a spočítal, kolik jich musí bezpodmínečně být pro 100% koloběh s přebytkem.
Úvaha začínala na nutné investici na start, která se musí splatit nejdříve. Tedy samozřejmě po naplnění potřeb pipek, jinak by to nebyl ten správný kapitalismus. Za vajíčka peníze a peníze na život pipek. Přebytek na pizzu, ať z toho obsluha na začátku taky něco málo má. Druhá vrstva úvahy se týkala zajištění populace. Aby ty první pipky zajistily nákup dalších. Cosi jako důchodové zajištění. Musí snést tolik vajec, aby to stačilo na nákup nových kuřic a stravu pro všechny. Tuto morální splátku jsem určil pipkám pro první rok plné snášky.
Celkem mi výpočet vycházel, že první půlrok pipky pojedou na dluh, než začnou plnit připravená hnízda vejci. Rok poté si vydělají na stravu a byt. Druhým rokem vydělají na stravu a svou náhradu, plus nová krmítka, větší napáječku apod. Třetí rok snůšky je komplet ziskový. Další roky už by měla snůška vajec původních slepic klesat.
Plán na tři roky se mi zdál dobrý. Navíc s tím, že třetí rok si mohou pipky dokoupit další sud na pšenici, místo dosvitu žárovkou si pořídí zářivkové těleso nebo dokonce modernu v podobě LED reflektorů. Granulovanou vojtěšku na zimu… no prostě vydělávají a tak na to mají…
Dělat prezentaci v Excelu mi přišlo zbytečné a dobře jsem udělal 🙂
Plán se slepicím zadařilo splnit již za rok a půl od prvního nákupu kuřic. V dalších letech si pipky mohly dovolit 2x přestavbu kurníku a 2x si dokonce pořídily kohouty. Maj na to a v kapitalismu pak můžou úplně vše…po jejich vejcích je navíc stálá poptávka.
Mezitím se hejno rozrostlo postupně na osmnáct kusů, pak lehce přes třicet. Závěr největšího rozmachu, kdy Pipkov přesáhl verzi 3.0, jsem spolu s produkcí svých kuřat málem atakoval padesátku.
To už je počet, kdy původní tříletý plán jede každoročně.
Na mě už nad původní plán moc a od té doby jsem zase malinko zpomalil na třicet kusů v hejnu.
Jak to celé seznamování s pipkami probíhalo, o tom budou následující příběhy s tématem Pipkov.
Naše školka vyhlásila soutěž pro tatínky s heslem „Stavíme draka“. Tentokrát to prý není ani o spolupráci s dítkem, ale akce tatínků. Podmínka je jediná, stavba draka co unese dítě, říkalo dítě.
Tak to je podmínka přímo výzevná.
Počítám běžnou zátěž hmotnosti dítěte, konstrukci a jsem zhruba na 2,7 metrů čtverečních minimálně. Když přidám potřebný vztlak a nestálost proudění vzduchu, malý prostor pro vzlet, dostávám se do plochy 7m2 a to je potřeba jiný materiál, je to už plochou skoro rogalo. Odvážná školka… vždyť to už je konstrukce jak pověstných Čínských draků… možná budeme potřebovat sekundárního dráčka, co pomůže se vzletem této konstrukce.
A tak počítám, plátno už lépe lněné, vydatnost alespoň 220g na metr čtvereční, příčné švy výstuhy a vypínání, bambusová konstrukce, vázání pilota…hm to už není na provázek, potřebuji ocelové lanko a naviják, možná svařit železné trny na spojení bambusu. Přece jen, drak má vznést mou dceru, bezpečnost musí být. Jdu tedy za ženou, že potřebuji ještě zajet pro součástky. Na výraz jejího udivení jí popisuji svůj technický problém. Nechá si ho celý vysvětlit a pak povídá… Určitě toho draka unese naše dítko až půjde do školky?
Jo takhle! Drak, co unese dítě, je drak kterého unese dítě…
Jak to celé dopadlo a jaká byla účast, bude částí druhého dílu Stavíme draka po soutěži 20.10. 😉
Úvodní část Příběhy pro stromy I.
Hrušeň v zahradě potřebuje zvláštní typ vyprávěného příběhu a také více péče. Její projevy lze připodobnit k vyššímu věku člověka. Sem tam se člověk pozapomene a vypráví stejný příběh, občas se zamyslí a ztratí nit. No a někdy si i zdřímne. Stejně tak příběh pro Hrušeň musí být delší, přes několik sezón a žádné velké akce naráz ani v okolí. Celá péče o ni je vhodnější v etapách, v ohledu „aby si přivykla“. Jeden rok lehký prořez, další prostřih a třetí rok čištění a tvarování větví pro dobrou sklizeň. Celá práce naráz ji zatíží a je potřeba znát práci s pupeny. Předně při pročišťování porovnejte možný průtok živin větví a poměru potřeb předpokládaných plodů. Stejně jako babičky, se Hrušeň vydá z posledního a je potřeba ji krotit v délce a hustotě plodných větví.
Hrušeň jako soliter, v dlouhověkém pohledu vysokokmene střední výšky potřebuje k sobě další stromy, a další, jako strážné příběhu v době jejího odpočinku. Vhodné jsou duby tvořící závětří a překrývající hrušeň od středového vzrůstu výš.
Staré hrušně podél silnic mají často dlouhé a velice členité větve, prohnuté vlastní tíhou. Když hrušeň přijde o příběh kolem sebe, často se utopí ve vzpomínkách a její větve mají rychlý fraktální nárůst. Unaví se a i plody začínají být menší a sušší. Často se přidá podrost planných výhonků kolem kmene jako důkaz rezerv „babiččiny sukně“. Je potřeba využít této energie a postupně ji vrátit do plného plodného života.
Nejříve jemný prostřih větví velkého vydání pro rozložení živin, pak prořez nadbytků a větší řez zase další sezonu.
Je to jako když porovná vzpomínky „jak bylo“ a „jak je“. Pokud bude vzpomínka na „bylo“ lepší, její produkce plodů bude v sezóně menší. Když k tomu přidáte podnební podmínky, nevhodnou údržbou zastavíte plody na několik let. Jednejte proto s hrušní uváženě a pomalu.
Hrušni, stejně jako starším lidem, se hojí rány pomalu a v hlubokých rýhách popraskaného kmene má vždy nějakého parazita či houbu. Každému, i malému, zranění je potřeba věnovat pozornost a důsledně zatřít stromovým balzámem. To platí pro všechny stromy, pro hrušen je však péče o řez zásadní.
Čas od času se zadaří na zahrádce potkat přímo skvosty jako je Křižák pruhovaný.
Když jsem poprvé tohoto pavouka viděl, myslel jsem, že jde o nepovedenou mutaci vosy, co se chytla do pavoučí sítě.
Křižák pruhovaný je totiž velice podobně zbarvený a tvar zadečku tak evokuje i tento hmyz.
Jeho síť nebyla běžná, byla více v prostoru a ve více rovinách, více křivek a více pastí.
