Už několik dní vyvádějí Kosi mladé a tak je u nás šrumec. Každý den pozorujeme nové situace a učíme se. Jenže také to není jen o pohodě a mnohá ptáčata šanci nemají. Když se k tomu přidá ještě člověk a jiné šelmy, klesají každému ptáčátku šance skokově.
Při rozhodování o naplnění touhy pomoci a samotným zásahem musíte zvážit mnohá pro a proti…

S prvním letošním ošetřovaným mládětem mi to nedalo a s dcerou jsme spočítali viditelná hnízdiště. Po chvíli pozorování a ukazování jsme napočítali 16 hnízdišť, bez námahy je najit. Skrytých, nebo viditelných z jiného úhlu pozorování, jich může být mnohem více. Náš Ořešák Královský je přímo sídliště Kosa Černého. Sídlí v  každé  volné dutině ve větvoví koruny a zpívá od časného času těsně po čtvrté až do desáté večer, kdy už je zase jediným zpěvákem. Kosáci si korunu oblíbili natolik, že z ní letos vyhnali jiné druhy zpěvného ptactva a z koruny Ořešáku útočí i na zahnízděné Špačky v otevřených hnízdech. Sýkorky se od nich také raději přestěhovaly až na zahradu, která poskytuje více krytí pro malé ptactvo. Kos mi v mnohém svým vzorcem projevů chování připomíná Vosu. I když vosa jeho velikosti by byla mnohem hrozivější 🙂
Dalším nejčetnějším obyvatelem zahrady, a celého okolí, je Vrabec Domácí. U nás pak máme zahnízděného ještě Rehka, Hrdličku zahradní, Drozda a sem tam se tu ještě objeví Dudek.
Už tato skladba ptactva dává celodenní orchestrální smyčku pípotu, pískání a trylků v nekonečných barvách tónů. Za těmito tóny souzvuku lze rozeznat mnohá varování, volání o pomoc, lákání samiček a výzev k boji. Mnohé části skladby ptačích jazyků nám unikají, zdá se mi, jako kdyby jejich zvuk měl význam až ve 3D prostoru a nikoliv jen jeho plochý záznam. 

S ptáky v zahradě a kolem lidských obydlí si můžete všimnout významné symbiózy ptáků a lidí. V zahradě například sýkory a vrabci obírají housenky a mšice na keřích angreštů a rybízů. V jabloni a třešni pomáhají s vrtalkou a ono platí obecně, že sice vyzobávají i potřebný hmyz, ale pomáhají především s redukcí toho nechtěného hmyzu. Zástupci střední velikosti, ať kos, drozd či špaček, poskakují více po zemi a sbírají větší mravence, brouky, vyhrábnou žížalu, schované komáry pod listy a sezobnou i klíště. Ze zástupců velkých ptáků máme jen slepice, které na svou podstatu ptáka již nemyslí a bažanta v dolní zahradě, ten je spíše rarita co utíká z pole.

Monitoring ptactva v zahradě a přizpůsobení se cyklům

Vždy je potřeba se ve svém prostoru rozhlížet a nacházet snahy přírody cosi skrýt a tuto snahu zcela respektovat. Totiž stejně tak jako se liší jednotliví lidé, stejným a mnohem komplikovanějším způsobem jsou různí jednotliví ptáci, nejen jednotlivé druhy.

Komplikace zde znamená, že člověk má možnost se rozhodnout, u ptáka jde o úroveň vibrace pudů,  ale například lidské mládě je stejně nesamostatné jako většina skořápkovitých. S horší prognózou pro ptáky, protože brzy vnímají svět celistvě, jen chybí vlastní prostředky přežití. Vlastně už nyní směřuji k ose tématu, že naprostá většina zásahů člověka, byť často s dobrou vůlí pomoci, vede k záhubě našich opeřených přátel.

Člověk se musí přizpůsobit a poskytnout vše potřebné

Tato věta je velice těžká k uchopení i přes snadná slova. Podstata dneška již je, že člověk je tu pro přírodu a nikoliv ona pro něj… Svou činnosti denně zahubíme mnoho života a není potřeba v tomto směru navazovat nerozvážnou snahou pomoci.
Člověk musí pochopit, že i když „vlastní“ 100% prostoru, pro svůj život ho potřebuje jen zlomek a zbytek může sdílet. Volný prostor lze osazovat a rozvíjet kde to jen jde, nebo ponechat svému osudu a jen sledovat kam se vyvíjí, zda směrem prospěšným životu v přírodě a cíleně pomáhat jen tam, kde se nedaří (invazivní druhy).
S rostlinami je to snazší a rostliny jsou hlavní popud dalšího rozvoje ať hmyzí nebo ptačí říše. A pokud se podaří první kroky v souladu s rostlinnou říší, za pár let lze lokálně sledovat nárůst počtu a pestrosti života na zemi i ve vzduchu. Lokálně vždy stačí málo!

Člověk je překážka na ozdravném procesu přírody

Tento nadpis je potřeba brát doslova doslovně, protože jedině tak si lze uvědomit, že v  přírodě jsou kroky člověka to, co narušuje přirozený běh a je opět na člověku toto vybočení přírodě vynahradit. Aby to však nebylo tak vyhrocené, přírodě postačuje když člověk nepřekáží. Ptáci se dokonce člověku přizpůsobí. Změní své návyky tak, aby se vykrývaly se vzorci chování člověka. Je proto snadné ptactvo podpořit a získat tak stabilní kámen pro další rozvoj života.
Ono Orla Skalního těžko podpořím, tomu prostě nebudu překážet, ale malé zpěvné ptactvo ve svém nejbližším okolí lze rozvíjet kdekoliv. Lokálně stačí málo!

Monitoring ptactva a jejich potřeby

Pokud si chcete provést samostatný průzkum života ve vašem okolí, začněte nejdříve optickým průzkumem a sledujte jací ptáci se ve vašem okolí pohybují. Odkud kam převážně směřují, kde se houfují, kde využívají hřebeny střech, jaké jsou stromy a keře v okolí… Zavzpomínejte na vše co jste kdy o ptactvu slyšeli a přemýšlejte čím se tak tito ptáci živí a jaké jsou jejich potřeby.

Zkuste si představit jednoduchý biotop základních potřeb a rozhlédněte se zda jsou naplněny. Z osobní zkušenosti mohu potvrdit, že i v zarostlé zelené zahradě bez umělé hladiny vody mají ptáci i hmyz půl dne stav žízně. Když jsem do zóny ostřikovače dal několik misek pod květináče aby se při rozstřiku plnily vodou, naprosto mě překvapilo kolik hmyzu a ptáků se na napajedlech vystřídalo. V naprosté symbióze zde upíjejí vosy, včely, sršně i sem tam čmelda a je jen vidět, že jde o malý prostor a nervozitu když přilétá některý větší kus. Ale hlad po vodě mají stejný. Pokud máte za sebou četbu Knihy džunglí, je to reálný stav setkání mnoha druhů života a jeden druhému v této nouzi a zóně míru neškodí. Totiž toto není svět dobrotrusů a já bych očekával, že přilétnou ptáci a pravidelně budou vybírat hmyzí napajedla, minimálně protože na ně přilétávají i mouchy a podobní, které bych pro ptactvo i chytal. Jenže ono to tak není. I agresivní kos pil z misky, kde z kraje vody pilo několik včel, nějací chrobáci a kolem poletovalo mnoho mušek. Takže pokud chcete stát s úsměvem dokořán jak krajta před krmením, rozhodně udělejte ve svém okolí několik napajedel.

Od počátku rozvoje a podpory ptactva počítejte s celoročním příkrmem. I když jsou názory odborníků, že v letní sezóně to spíše ptáky oslabuje, nedejte na to a přikrmujte. Kupte si třeba moučné červy a vykrmte je, když je pak roznesete po okolí bude vás brzy znát každý létavec, ale pozor, mouční červy jsou velice tuční a jako krmení do krmítka se hodí pouze jako sekané zpestření směsi. Kosák se dokáže vyžrat tak, že vypadá jak zpěvný brojler… Mnohem vhodnější jsou semenné směsi drcené na spíše menší frakci. V létě rozhodně vynecháváme loje, tuky i pečivo. Když váháte, neloupanou slunečnicí nic nepokazíte a je v oblibě všech zpěvných ptáků. Také mějte na paměti, že více ptactva bez dostatku krmení vede k napadání jiných hnízd a všem se zdá prostor menší.

Hnízdění a cykly kolem

Můj popis v tuto chvíli kříží dva stavy, jeden kdy je moje okolí přeplněno ptactvem a druhý, kdy máme sad Višňovka a v něm ptactva zas tak nepotkáte. Je to zajímavé srovnání, protože u nás stačí strčit do křoví květináč a najde se pták co si v něm udělá hnízdo, ve Višňovce není opakovaně spotřebováno ani zrní a z připravených budek je obydlena jedna kosem, který zvolil budku nejblíže lidskému obydlí. Sleduji to již několik let v okolí a není to trend jen Višňovky. Přitom druhy sýkor jsem v dětství mohl sledovat na krmítku kdekoliv. To je stav, který když si uvědomíte, tak ho chcete změnit. Takže po dostatku vody a případném výkrmu vždy následuje podpora hnízdění zpěvného ptactva.
U nás máme časti zahrady, které neudržujeme záměrně, protože tvoří alespoň zlomek prostoru přirozené ochrany ptactva. Snadno všimnete, že mnoha druhům chybí zóna bezpečí mezi korunami stromů a zemí. Vibrace pudů je tak velká, že do mnoha částí zahrady se zdroji k přežití nezaletí a raději migrují jinam. Především pro hnízdění volí většina zpěvného ptactva členitý prostor. Tvořte své okolí tak, aby vzbuzovalo důvěru jeho obyvatel. Lokálně pak opravdu stačí málo.

Když porovnáte čas hnízdění, liší se mnohé druhy nejen časem hnízdění. Podpora zpěvného ptactva znamená, že tyto cykly přijmete s respektem a přizpůsobíte se. Pokud ano, ptáci si vás zapamatují a jejich pud ve vaší blízkosti nebude tak dominantní. Postupně, až přijdou o své pudové obavy z vaší blízkosti, vám dovolí neuvěřitelné pohledy do soukromí.

Člověče zapoj se, ale neblbni!

Každá aktivita se musí dělat s rozvahou a nutné mít na paměti neustále, že stačí naprosto maličko aby naše aktivita vedla ku škodě, v horších scénářích k úhynům. A přijměte fakt, že ve většině případů jde o úhyn pro snahu pomoci.

Člověk v době hnízdění zpěvného ptactva je horší jak hladová vrána

Lidstvo má darem od Přírody představivost a výsledek této představivosti odpovídá potřebám přírody zase jen s darem představivosti…

Při již mnohaletém nestálém cyklu počátků jara je naše ptactvo krapet poblouzněné, v lednu je vidět kosy jak sbírají suchou trávu na vystýlku Ořešáku, vrabce jak kradou peří z výběhu slepic a mnohdy sýkorky jak dělají obojí. Pak nás vyděsila paní Špačková, která vyvedla první mladé již koncem února… a mohl bych pokračovat v jednotlivých překvapeních, která neodpovídají období předpokládaného hnízdění. Předpokládám, že ptáci reagují na kombinaci podmínek a při jejich splnění převládne pud pro hnízdění. Pak pud Trávníkáře přijde i na člověka a v době minimálně sezení na vejcích již krouží kolem hnízd silnými motory. To je meta, která často končí vypadlými mláďaty z hnízd, hladověním mláďat… vždy však stresem ptactva a to je velký tlak na pudové reakce.

Ptačí mláďata mimo hnído

Mnohdy se stane, že vypadne mládě z hnízda moc brzy, to často pro nedostatek místa v hnízdě, ale také v rámci konkurenčního boje nejen v rámci hnízda. Také mládě často nedá svůj první vzlet a místo plachtění spadne k zemi. V době vyvádění mladých a jejich prvních rozletech je to bohužel až příliš často. Pak vždy záleží na okolnostech jaký má mládě šance přežít. Když do tohoto procesu vstoupí člověk, šance mnohdy začnou klesat.
Pokud jste v živote narazili na radu: „Nechytejte/nesbírejte mláďata vypadlá z hnízd“, zamyslete se zda není vhodné se jí řídit. Totiž představa, že se ujmete ptačího mláděte a vychováte ho do stavu samostatnosti je velice růžová. V naprosté většině případů je založena na sebeklamu a odnese to ptáče.

Úplně nejhorší varianta jsou selfie s mláďaty a představa, že jim jedna fotka neublíží a pak šup zpět do přírody kam patří…
Určitě i vy najdete špatné příklady, ale pojďme je trochu vysvětlit a tak odradit případné opečovávatele o divoké ptactvo.

Pomáhat ptáčatům nebo nepomáhat

Za mnoho let nemám jednoznačnou odpověď a každoročně mi v rukách vydechne dost zástupců ptačí říše abych vás odradil a doporučil nevšímejte si jich, nechte to na přírodě. Rozhodně je to snazší, ale zase nebuďte slepí.

Když vynecháme následky pádu, tedy možná zjevná zranění a zlomeniny, vždy hrozí ptáčatům vnitřní zranění, které se nemusí projevit hned. Také pokud nejste přítomni pádu, není zřejmé jak dlouho je mládě odloučené od matky, pokud vůbec. Nevíte jak dlouho je to od posledního příjmu potravy, nu a čas není spoluhráč, mladé ptáče velice snadno prochladne a ztratí vůli žít.
U nás jsem zatím nezaznamenal, že by matka o vypadlé mládě ztratila zájem, vždy si vyměňují vzájemně skladbu signálů a jsou v kontaktu. Rodiče tak často vykrmují své vypadlé mladé. Pozor, s tím to se váže také extrém, že mnohá mláďata jsou již létavci, ale krmí je stále rodiče.
Když tedy není mládě zraněné, hrozí mu jen chlad a dravci Není potřeba pomáhat a zásah člověka spíše šance ubírá. Chlad však zkosí i člověka.

U nás je to tak dost jednoznačné, sbírám zjevně zraněná mláďata a ta ohrožená okolím. Totiž když teď kosák spadl ze zdi přímo do výběhu pipek, přežil jen protože jsem ho sledoval a pipky zahnal.
Že má velkou naději bylo vidět hned jak naskočil na rukáv a vyhopkal mi na rameno, kde si již protáhl křídla. To už jsem ho sledoval kamerou, zda jej některá pipka nestihla klovnout. V tu chvíli je to tak 50 na 50, ale vyšplhal mi na gumičku vlasů a celou dobu čile komunikoval s kosáky v koruně ořechu. Naštěstí už byl na začátku létání a popoletem vyšplhal na zeď, po chvíli si jej převzal ostražitý rodič. Tento vyhrál další šanci a už byl letos druhý. Tyto detaily zmiňuji, především pro uvědomění si časového odpočtu. Když totiž jde o zjevně zraněné mládě nebo ve fázi opuštěného mláděte, je minuta příliš dlouhý čas na jakýkoliv krok…

Opuštěné mládě je faktický stav pudového záměru přežít. Pokud mají rodiče v hnízdě několik mláďat a to vypadlé nekomunikuje, komunikuje pomalu, nemá šanci vzlétnout, apod. převáží pudová ochrana těch s větší šancí a vypadlé mládě může skončit jako opuštěné. Žel v tu chvíli je již šance na záchranu mizivá, spíše žádná, ale je. Mnohem větší šanci mají zjevně zraněná mláďata, o které je zřejmé, že matka se nepostará a sama to nezvládnou. Do této fáze je možné si představit, že je v našich silách pomoci, ale většinou je to omyl. Pokud by to bylo tak snadné, příroda si poradí lépe.

Velkou metou je výkrm mladých ptáčat a je opravdu velice komplikované mladé ptáče krmit. Mládě vlaštovky je ochotné si vzít čerstvou mouchu napíchnutou na stéblo trávy, ale pro většinu mláďat zpěvného ptactva je to smrtelné sousto. Většina zpěvného ptactva totiž dostává od rodičů předzpracovanou kašičku a tak nouzové krmení je povětšinou z vařených vajec, pár vymačkaných moučných červů bez tvrdých tělních kousků a tak řídké, jen aby to drželo pohromadě a nejlépe pipetkou směs po malých kapkách dávat ptáčeti v četných periodách. Všimněte v přírodě, že ve chvílích nedostatku rodiče nespoléhají, že dalšímu mláděti stihnou včas sousto ulovit a obsahem zobáčku svá mláďata podělí. Teprve až hustší sousta vhodná na krmení pinzetou více časuji.

Mnohem vyšší metou je ale překonání pudů ptáčete a navázání spolupráce vůbec přijmout potravu. Ptáčata zpěvných ptáků nespolupracují a ani hlady zobák neotevřou. V příliš mladém stádiu vývoje je nutné ptáče k příkrmu většinou nenásilně přinutit, s většími ptáčaty je možné navázat větší spolupráci a pochvíli přemlouvání krmení pinzetou přijmou. Pro ně se dá naučit uchopení moučného červa do pinzety a stiskem ho rovnou do zobáčku vymáčknout. Pozor však na již zmíněnou tučnost a berte je jako sekundární pamlsek a stačí půlka obsahu menšího červa.
Toto vyživení mláděte má získat čas na předání do rukou povolaných. Totiž i cesta do záchranné stanice trvá nějaký čas a mládě to nemusí stihnout s dostatkem energie pro příjem potravy. Doporučuji od prvého okamžiku paralelně hledat umístění mláděte, protože pokud nemá vnitřní zranění, lidé v záchranných stanicích se o něj dál postarají lépe.
Naším úkolem zúčastněného člověka je vytvořit další šance k přežití.