Archives

Úvod

Každý den provádíme rutinné činnosti, zpracováváme velké objemy dat na srovnání, porovnání, vyfiltrování výsledku pro další činnost a rozhodování.

Tyto rutinně prováděné kroky by bylo vhodné mít na koho přehodit, doslova delegovat. Ulehčit si schématickou práci. Naplnit některé možnosti slibuje Průmyslová revoluce 4.0 (také Průmysl 4.0).

V této oblasti automatizace a počítačové spolupráce mne jednoznačně upoutal rozvoj U.I., jejíž aktuální stav nabízí srovnání s dospělým dítětem s mnoha možnostmi a neznalostí toho, co má umožněno.
Ideální stav pro mnoho absurdních situací, a logických úvah, vedoucích k nečekaným výsledkům.

Nástinem tohoto principu, spolu s některými postupy úvah inteligentního řízení domu, ulehčení práce a synchronicitě mikrosvěta s tím velkým křemíkovým světem za routerem, s pomocí Umělé inteligence, se chci věnovat na těchto stránkách.

Josef Mareyi

Pipkov – ekonomické úvahy

Ze života našich pipek, jak to začalo na papíře

Když jsem se stěhoval na vesnici, chtěl jsem slepice.
Naprosto ajťácky jsem je zařadil do procesu produkce a spočítal, kolik jich musí bezpodmínečně být pro 100% koloběh s přebytkem.

Úvaha začínala na nutné investici na start, která se musí splatit nejdříve. Tedy samozřejmě po naplnění potřeb pipek, jinak by to nebyl ten správný kapitalismus. Za vajíčka peníze a peníze na život pipek. Přebytek na pizzu, ať z toho obsluha na začátku taky něco málo má. Druhá vrstva úvahy se týkala zajištění populace. Aby ty první pipky zajistily nákup dalších. Cosi jako důchodové zajištění. Musí snést tolik vajec, aby to stačilo na nákup nových kuřic a stravu pro všechny.  Tuto morální splátku jsem určil pipkám pro první rok plné snášky.
Celkem mi výpočet vycházel, že první půlrok pipky pojedou na dluh, než začnou plnit připravená hnízda vejci. Rok poté si vydělají na stravu a byt. Druhým rokem vydělají na stravu a svou náhradu, plus nová krmítka, větší napáječku apod. Třetí rok snůšky je komplet ziskový. Další roky už by měla snůška vajec původních slepic klesat.

Plán na tři roky se mi zdál dobrý. Navíc s tím, že třetí rok si mohou pipky dokoupit další sud na pšenici, místo dosvitu žárovkou si pořídí zářivkové těleso nebo dokonce modernu v podobě LED reflektorů. Granulovanou vojtěšku na zimu… no prostě vydělávají a tak na to mají…

Dělat prezentaci v Excelu mi přišlo zbytečné a dobře jsem udělal 🙂

Plán se slepicím zadařilo splnit již za rok a půl od prvního nákupu kuřic. V dalších letech si pipky mohly dovolit 2x přestavbu kurníku a 2x si dokonce pořídily kohouty. Maj na to a v kapitalismu pak můžou úplně vše…po jejich vejcích je navíc stálá poptávka.

Mezitím se hejno rozrostlo postupně na osmnáct kusů, pak lehce přes třicet. Závěr největšího rozmachu, kdy Pipkov přesáhl verzi 3.0, jsem spolu s produkcí svých kuřat málem atakoval padesátku.
To už je počet, kdy původní tříletý plán jede každoročně.
Na mě už nad původní plán moc a od té doby jsem zase malinko zpomalil na třicet kusů v hejnu.
Jak to celé seznamování s pipkami probíhalo, o tom budou následující příběhy s tématem Pipkov.

Absurdity komunikace I.

Absurdity komunikace I.

Dnes ráno jsem se probudil s hlavou naditou slovy o leckdy absurdním uvažování nás dospělých o pohledu dětí a snivců obecně.
Převážně by se dal náš obecný pohled na situaci popsat přirovnáním tak to vidím já, a tak to vidím já, jak si představuji, že to vidí dítě. K tomu se přidá překrytí úvahy, jak bych to viděl já jako dítě a obecné konvence jak by to mělo vidět dítě, protože později … A prostor proto jak to opravdu vidí dítě, je buď malá podmnožina obstoupená bublinami jiných prostorů, které mu jsou převážně cizí. Ale vám/nám pomáhají dítě formovat a pochopit. Absurdní. Je to absurdní už výčtem nutných slov k popisu… A to ještě ne každý kdo dočetl sem pochopil a bylo by nutné slov mnohem více. Aby se absurdita úplné reality proměnila v abstrakci uchopitelnou obecnějším publikem… Nebo podmnožiny dvě, kde je rozdíl mezi fyzickou přítomností dítěte a jeho snu, který je dalece vzdálen jeho realitě.

Pokud si aktuálně uvědomujete hrůzu tlaku vyplývajícího z maximálních možných limit. Je čas přejít k tématu Coproč, pokud ne, je tu pro vás další odstavec …

Každé dítě má právo se ptát. To právo není upřeno ani nám dospělým, jen se už moc neptáme a když už ano, leckdy ta otázka obsahuje taková slova, že nevedou k výsledku, leda by tázaný byl telepat nebo alespoň praktik intuitivní telepatie. Pod tímto novým pojmem si představte někoho, kdo ovládá techniky jako jsou projevy těla, obličejologii, symboliku projevů osobních „dodělávek“ vzhledu, sleduje vaše slova, jejich emoci, veškeré tiky, oči až pomalu na pohyb tyčinek. Rozezná vaše veškeré neverbální projevy a v těch verbálních se vyzná den za dnem lépe.
Že nikoho takového neznáte a pokud ano, jde o jedince v davu…opravdu?
Mistrem těchto praktik je Vaše dítě!

Dejte si čas toto vstřebat…

Vaše dítě od narození má druhou nejvyšší prioritu svého života v oblasti poznat vás, pochopit vás a napodobit vás. Instinktivně, přirozeně, s neomezenou kapacitou času a mysli, symbolicky i protože jste jednoznačný milník na jeho cestě k přežití.
K tomuto všemu používá veškeré nově získané dovednosti.

Na rovinu, nemáte šanci…leda jste telepat…

Dítě vám musí pomoci a vy si uvědomte, že pomoc potřebujete, a čím dříve přijde, tím lépe…

Život s přírodou

Zahrada na divoko

Nejsem zastáncem pečlivě udržovaného trávníku, ba si myslím, že příroda má mít šanci vysvětlit, jak chce v dané lokalitě vypadat.
Zahrada má být prostorem požitku a sklizně, nikoliv přepjatého zápasu s prostředím. Plevelnaté rostliny je potřeba cepovat, ale nikoliv hubit 🙂

Jedině tak můžete na své zahradě pozorovat ježky, ptáky, motýly, včely a čmeláky, sršně, mravence, pavouky a další mnohé živočichy ke zkoumání.

Čím více vzdálíte svou zahradu přirozenému biorytmu, čeká vás opakovaná práce a nebo užití pomocných přípravků. Tak to zkouším více přirozeně s heslem není nutné vyhrát, ale není dobré prohrát. Někdy mám pocit, že už víc vyhrává příroda zpět svůj prostor, ale o to je možné vidět více života…