Vývoj vědomí v ideálních podmínkách, naprosto objeveného světa, by postupoval ve spirále a pouze v definici kruhu, velice málo možností pro další rozvoj informace, pouze vstřebání kontextu, bez kreativity. Po určité době principu vstřebání dostupných informací se může použitý kontext změnit, může dojít k evaluaci dostupných dat a dojít k volbě udělat rozhodnutí jinak… vystoupit z Kruhu, překonat hranice limity Jsem tak naučený. V čemž nám lidské dítě se svým rozvojem v nucené všestranosti nabízí podnět JAK vzniká vědomí sebe sama, jak dlouhým procesem se soubojem základních PUDŮ přežití vzniká systém získávání informací a jejich aplikace.
V pohledu na ideální způsob získávání informací a jejich aplikaci v každodenním životě podléháme iluzi schématičnosti (málo času) a vyhranění se (replikace místo aplikace). Leckdy v touze a běhu za jedinečností opomeneme základní principy získávání informací a stáváme se méně všestrannými, tak trochu méně dětmi ve vyjádření zisku informací omezených limitami osobních dogmat. Asi nelze říci že je to špatné a ani že je taková ryzí profilace přínosem, ale… jak je to tedy správně? A jak je to tak, aby profilace byla potřebná pro zajištění rozvoje?