Akát Trnovník, strom Samaelův

Kde se šíří Akát Trnovník, tam nastupuje Temnota a Smrt. Ve jménu Samaela tato dřevina páchá těžko napravitelné změny v krajině. Svou přítomností způsobuje vymírání ostatních dřevin a ovlivňuje chemické složení půdy. Svou invazivitu dává najevo i mnohočetnými oddenky a přeseknutý kořen mohutně obroste na obou řezech. Přesto je to krásný strom, který v solitérním provedení poutá obdivnou pozornost…

Jedna z dovedností akátu je přehnaná klíčivost semen. Ty se drží v tobolkách i několik sezón a jsou neustále aktivní, připravené vyrůst v další mohutný strom. Proto každý, kdo jej na pozemku má, ví, že jej musí každoročně znovu a znovu cepovat, jinak zabere další území. Akát je tak zdrojem rychle nabývající dřevní hmoty pro mulč či štěpku.

A pokácením mateřského stromu to nekončí, naopak. Akát je jako postižený kletbou a svůj zánik oslaví tisíci pohrobky. V zemi kolem mateřského stromu se každou sezónu sbírají semena a po vytvoření vhodných podmínek po pokácení mateřské dřeviny  vyrazí.

Také kmen, pokud se neošetří chemií bohatě obroste a za pár let je tam veliký strom znovu. Ani chemie však není zárukou zahubení kořenového systému. Nevím jak to dělá, ale pokud je mateřský strom již věkovitý, jeho kořenový systém odolá i hodně jedovaté sloučenině. Je to především kvůli rozsáhlosti a četnosti jeho kořenového systému.
Když se kocháte pohledem na krásu rozkvetlého Akátu plném bzučících medonosek, pod vašima nohama Akát získal další metr území a než se otočíte, za vámi se zemí prodírá nový výhonek.

Takže ani vykácením mateřských dřevin boj nekončí. Nejméně je to práce na dva roky a její úspěšnost je založená na neustálém cepování nových výhonků. Celou sezónu! Akát roste neustále a ani poškození pupenů nepomůže, prostě obroste o pár centimetrů dál. Zcela oprávněně je na seznamu invazivních rostlin.

Kromě svých dokonalých dovedností k přežití má i chemické zbraně, kterým odolá pouze několik jiných rostlin. Nejčastěji je to běžný Bez černý, který doprovází mladé akáty a je schopný mezi nimi přežít až do chvíle úplného zastínění. Bezu stačí k přežití zóna Šera a tak je pod akátem cosi jako Bojovník Světla. To co Akát v zemi poškozuje, Bez černý z velké části napravuje.

Zvláštní má akát také dřevo, strom je spíše měkký, ale vyschnutím získává obrovskou odolnost. Prakticky podléhá pouze houbovým chorobám. Pro tyto odolné vlastnosti je to dřevo vhodné k terénním úpravám, stavebním konstrukcím typu dětských atrakcí. Také má krásnou masku na řezu a je vhodným materiálem pro dekorování.

Kromě těchto vypsaných vlastností je také zajímavá jeho práce s vodou. Ze svého okolí je schopen vysát život do poslední kapičky. Přežije i tam, kde pro jiné rostliny vláha není. To je dáno právě jeho rozmanitým kořenovým systémem, jehož vlásečnice jsou těsně pod povrchem i v obrovské hloubce, a je schopen dopravy vody na velikou vzdálenost. Tuto distribuci umocňuje i ochota zahubit své mladé výhonky za cenu delšího úseku invaze.
Také často nechává vyschnout spodní patra větví aby získal sílu pro růst nové koruny. Tyto větve jsou suché i za deště a jsou vhodné pro rozdělání ohně.

Z těchto popsaných slov plyne i příběh Akátu. Je plný zrady, úskoků a temné magie. Je to příběh v krátkých větách i nepřehledných mnohočetných souvětí.
Akát nepotřebuje slyšet příběhy, sám jich vypráví tolik, že udržet pozornost je spíše hypnoticky podlehnout jeho vlivu. Všechny jeho příběhy mají trnitý závěr a každý kdo naslouchá, usíná vyčerpán a pokud je posluchač signifikován, najde si Akát cestu i k jeho snům.
Není to však pouze temná dřevina. Když znáte princip jeho příběhu, naslouchat mu už není ohrožující a je možné v něm objevit křehkou bytost typu mytologické Medůzy. Když však pohlédnete příliš hluboko do jejího Záměru, stanete hypnoticky zkamenělí v jejím zrcadlení obrazu Kosmu.