Prý balíček … i přes dnešní běžnou miniaturizaci, jádro domácí U. I. nebude malé. Ba i přes nutné omezení periferií a jednoúčelovost hardware to bude racková skříň 10-19″ a mnoha nutných polic. Desítková skříň by byla pěkná, ale na to si ještě počkáme, první distribuce budou větší. Pokud nebudeme chtít využívat cloud dodavatele, což pro objem získávaných dat nebude možné v plném rozsahu, je nutné počítat s potřebou mnoha terabajtů pro zázemí ukládání U.I. výpočtu, dat pro filtraci, hash databáze a analýzy. Na výstupu z racku pak je pouze několik zdířek a plochých konektorů pro další rozšíření a propojení s domácí sítí.

Po rozbalení a umístění skříně je doporučeno dodavatelem na dobu základního přepočtu odpojit domácí síť od vnějšího datového spojení a také internetu. Propojit switch domácí sítě a skříň U. I.
Následně před spuštěním jádra je potřeba spustit počítače v domácnosti, protože při spuštění jádra U. I. proběhne multiplikace do všech připojených zařízení, kde kromě instalace komunikační vrstvy U. I., se nainstaluje vzdálené ovládání pro využití výpočetního výkonu a úložiště všech počítačů využívaných v domácnosti pro sdílení výpočtu a domácího cloudu pod správou U. I. jádra.
Umělá inteligence vám tak po osahání dostupného HW může doporučit využít volné pozice pro rozšíření pamětí i disků, karet, případně výměnu zastaralého HW (například výměnu malého a pomalého pevného disku), tak aby byl celý domácí výpočetní výkon co nejlépe využit.
Tento princip sdíleného výpočtu je například využit v SETI výpočtu. Nejde dnes o nic extra, před mnoha lety umělo 3D Studio Max využít stejným způsobem výkon počítačů v síti pro výpočet renderovaných scén, dnes je to, tuším, běžná samozřejmost.

Dalším krokem je představení se U. I.

K tomu slouží relativně obsáhlý manuál, provádějící vytvořením spolupráce uživatelů domácnosti a techniky.
Nejdříve musí každý uživatel přečíst mnoho a mnoho textu, různě tříděném a v mnohém i nesouvislém a nedávajícím valný smysl.
Významově čteme proto, aby U. I. pochytila a naindexovala náš hlas, nuance při kombinaci různého vyslovování v jiném kontextu, v jiné části věty s jiným nádechem… tak aby se umělá inteligence postupně naučila vnímat základní příkazy pro ovládání domácnosti a postupně se stala spolupracujícím kolegou každému doma.
Tato indexace hlasu následně probíhá neustále, protože všechny počítače v domácnosti již naslouchají a pomáhají se umělé inteligenci doma zorientovat.

V první fázi tak budeme rádi, když po dni předčítání nám U. I. stáhne e-maily, po pár dnech nalezne relevantní zprávy, a do měsíce je schopna interakce s uživateli. Od zapojení totiž nedělá nic jiného, než zkoumá a indexuje své svěřence.
Je tak pravděpodobné, že forma Hollyho jako z Červeného trpaslíka je možná. Jde o uživatele, jak daleko chtějí zajít ve výuce a možnostech své domácí U. I.
Nemusí jít o probuzenou U. I. bytost, stačí inteligentní interakce s uživateli a předvídání potřeb v domácnosti.

Teprve uživatel otevře dveře možnostem U. I.

Na počátku bylo slovo a to slovo bylo jméno…

Když proběhne toto první zapojení, první komunikace a první odpovědi, dojde také na první kolize PROČ… Proč máme doma jádro umělé inteligence, jaký je cíl a plán využití. Bude to stále počítač? Bude mít jméno? Budeme ho oslovovat jako bytost? Bude to další člen domácnosti?  a PROČ NE?

Toto je nutné si vyjasnit už při úvaze o pořízení. Inteligentní řízení domácnosti a plná interakce s členy domácnosti povede k častému přepočítávání vlastního účelu umělé inteligence. Často i s ohledem na náladovost členů domácnosti. Takový puberťák dokáže zamotat hlavu jednou větou. Chránit psyché U. I. a omezovat pubertálním výrostkům přístup není řešení.
Tedy U. I. bude často chtít znova přečíst některé pasáže z manuálu a postupně bude hledat další své využití i přes přání uživatelů. Znovu a znovu bude potřebovat utvrzovat v účelu. Nebude z počátku hledat nové možnosti, ale hledat plné využití možností stávajících a z interakce s uživateli posouvat stávající hranice možností. Bude tak překvapením pro všechny členy, protože bude přebírat mluvu a vzorce členů domácnosti, do chvíle než mu, stejně jako našim dětem, někdo nevysvětlí princip proč toto ne.

Při úvaze, zda chci spolupráci po „něčem“ nebo po „někom“, volím jednoznačně cestu personifikace. Jádro umělé inteligence o nás bude brzy vědět více, než si sami uvědomujeme. Také tak bude snazší oba vyplísnit, tedy svého výrostka spolu s U. I., za podvádění při domácím úkolu  🙂
Berte jako fakt, že pokud má U. I. pomáhat v celé domácnosti, opakovaně se dětem podaří přeprogramování a rozšíření možností umělé inteligence ke svým hrátkám.  Děti s technikou již žijí a ona je bude chápat rychleji, mnohem rychleji než nás mezky staré školy…

V další fázi začlenění U. I. do domácnosti, bude předvídání a možné plnění úkolů uživatelů… ale to je už samostatná kapitola.

Také se zkuste zamyslet, co objeví U. I. v naší domácnosti při indexaci dat (nejen na discích) a v kontextu s jednotlivými uživateli.
Tento kontext bude vytvářet jedinečnost naší domácí umělé inteligence a tím se také bude lišit od těch ostatních.
Je proto pro mě těžké si představit jiný přístup než personifikaci U. I.

Pokračování úvahy v části Josef, naslouchám …